Chov psa venku: Jak ho připravit na život na zahradě?

Pro mnoho lidí je pes na zahradě symbolem svobody veselého štěkotu a věrného strážce, který má neustálý přehled o dění kolem domu. Pro mnoho pejskařů je dokonce možnost celoročního pobytu na zahradě jediná správná možnost, jak chovat psa – podle některých lidí pes do bytu prostě nepatří. Celoroční pobyt venku ale není vhodný pro každého psa ani pro každého majitele.

Například u takové čivavy nebo maltézáčka můžete těžko čekat, že bude trávit i českou „teplejší“ zimu venku, a to díky jejich drobné postavě, která snadno prochladne. Mnoho psů by při delším samostatném pobytu na zahradě zase trpělo psychicky. Pokud zahradu máte či plánujete pořídit a uvažujete tedy i nad vhodným psem na zahradu, jste tu správně. V článku si povíme, jaké výhody i nevýhody celoroční chov psa venku má a co všechno musíte zajistit, aby byl váš čtyřnohý kamarád spokojený a v bezpečí – ano, pouhá existence zahrady, třeba i rozlehlé, nezajišťuje spokojeného psa.

Pes na zahradě – přehled výhod i nevýhod

Asi neexistuje pes, který by z možnosti vyběhnout na zahradu nebyl nadšený. Přesto celoroční pobyt na zahradě má svá specifika oproti tomu, pokud má pes přístup do domu nebo pokud bydlí v bytě.

Výhody celoročního pobytu na zahradě

• Stále na čerstvém vzduchu – užije si jak dostatek kyslíku, tak dostatek přirozeného světla
• Dostatek pohybu – může se poměrně volně proběhnout a protáhnout. Také se snadněji zabaví tím, že má možnost sledovat své okolí a reagovat na různorodá „dramata“ odehrávající se v okolí.
• Ostraha pozemku – většina psů přirozeně hlídá své teritorium, je tak menší šance, že k vám vtrhnou nevítaní návštěvníci.
• Jednodušší úklid v domě – pokud pes do domu nesmí vůbec nebo třeba jen na chodbu, bude se vám snadněji v domě udržovat pořádek. Bude tam minimum chlupů nebo otisků zablácených tlapek.
• Přirozenější způsob života pro některá plemena – především robustnější psi s hustou srstí jsou po generace zvyklí trávit celý rok venku a zvládnou i velmi špatné počasí. Zrovna tito psi by jak díky svému vzhledu tak díky samostatnější povaze trpěli v bytě.

Nevýhody celoročního pobytu na zahradě

• Vystavení psa nepříznivému počasí – horko, mráz, sníh i déšť, vše si pes užije víc než dost. Ne každý pes je fyzicky přizpůsobený k celoročnímu pobytu venku. A i těm „odolnějším“ je třeba pořídit boudu či přímo kotec.
• Méně sociálního kontaktu s rodinou – pes může strádat, především pokud si na něj neuděláte dostatek času. Mnoho psů má sklony k samostatnosti, a naopak občasný kontakt s majitelem jim vyhovuje. Jiní naopak vyžadují kontakt 24/7 k spokojenému životu.
• Riziko nudy a destruktivního chování – i psa na zahradě je třeba pravidelně venčit, dopřát mu alespoň základní výcvik anebo se s ním věnovat některému ze psích sportů. Většina psů se jinak začne velmi snadno nudit a pak vymýšlí lumpárny.
• Možnost krádeže psa nebo útěku – pokud nemáte velmi dobře zabezpečený pozemek a váš pes nemá rozměry Maxipsa Fíka, pak je tu riziko, že vám psa někdo ukradne, a to především, pokud máte cennější a vzácnější psí rasu. Někteří psi zase mají sklony se toulat a utíkat a ať se snažíte, jak jen to jde, pes si najde způsob úniku.
• Štěkání a vytí – mnoho psů má tendenci štěkat a výt z nudy anebo tak reagují na všechno, co se kolem jejich zahrady jen mihne. Pokud nemáte tolerantní sousedy a bydlíte v hustě zalidněné oblasti, může to být problém.

Pouze venku nebo přístup dovnitř

Rozdíl mezi psem, který má možnost alespoň občas vejít dovnitř a psem, který žije pouze venku je poměrně zásadní. Mnoho pejskařů má své chlupáče především na zahradě, ale na noc mají přichystaný pelíšek na chodbě, v garáži či v obýváku. Někteří si do baráku chodí téměř jak se jim zlíbí, ale nesmí například do ložnice nebo do kuchyně, ale mohou pouze do chodby či obýváku. Pes, který má možnost jít alespoň čas od času do domu, má díky tomu větší kontakt s rodinou a trpí méně pocitem osamění. Je také o něco lépe chráněný před extrémním počasím. Pes, který vůbec nesmí do domu pak potřebuje lepší venkovní zázemí a je potřeba, aby se mu majitel o to více věnoval (hra, výcvik, sport).

Povinné vybavení na zahradu, aneb bouda vs. kotec

Bouda na zahradě je základ, a to bez ohledu na to, zda má pes alespoň občas přístup do domu nebo jestli bydlí na zahradě celoročně. Pokud je pes na zahradě umístěn celoročně, tím pečlivěji byste měli vybírat boudu a další potřebné vybavení. Bouda by měla být zateplená, umístěna ideálně mimo přímé slunce a vítr a zároveň dostatečně prostorná s ohledem na velikost psa – ten by se v boudě měl pohodlně otočit a lehnout si v různých pozicích (nejen stočený do klubíčka). Vstup by měl disponovat předsíňkou nebo by měl být chráněn závěsem proti průvanu.

Kotec je uzavřený větší prostor či „výběh“, jehož součástí je často i bouda, která slouží k bezpečnému odpočinku nebo pobytu psa. Do kotce se pes nejčastěji umisťuje, když je potřeba jeho pohyb po pozemku omezit - například na noc, aby štěkáním na dění za plotem nerušil sousedy nebo aby se zmenšilo riziko, že pes uteče či bude ukraden. Do kotce se často umisťují i pracovní psi, kteří jsou naučeni, že jsou v tomto prostoru v bezpečí a mohou tam „vypnout“ a důkladně si po práci odpočinout. Celý prostor kotce by měl být dostatečně prostorný (větší než standardní bouda), měl by mít pevnou podlahu, střechu, která bude psa chránit před tím nejhorším deštěm a sluncem. Eventuálně by měl mít ochranou stěnu či plachtu, která ho bude chránit ze směru, odkud nejčastěji fouká.

Boudu i kotec je většinou třeba vybavit speciální slámou/vlnou, která funguje jako pelech i izolace v jednom. Do boudy se vyrábí specifický druh dřevité vlny/slámy, která neplesniví a drží teplo i v mrazu a vlhku. Tato sláma ovšem nevydrží věčně a je třeba jí po pár týdnech nebo několika málo měsících vyměnit. Tradiční pelíšek, i z kvalitního a vodě odolného materiálu, dříve či později navlhne (především na podzim a v zimě) a kromě toho že začne postupně zapáchat, velmi snadno také zplesniví.

Kdo je vhodný „zahradní“ pes?

Asi tušíte, že ne každý pes je vhodný k celoročnímu pobytu na zahradě, ať kvůli povaze nebo fyzické podobě. Perfektnímu psovi na zahradu by nemělo chybět sebevědomí, měl by být klidný a odolný vůči samotě a bez sklonů k separační úzkosti. Z fyzické podoby by neměla chybět hustá srst s podsadou, robustní postava a celková odolnost proti chladu. Nevhodní jsou drobní a krátkosrstí psi, kteří bývají citliví na chlad. Mnoho psů se na svého člověka úzce upíná a špatně snáší samotu – takoví také nebývají doporučováni na zahradu.

Jak psa na zahradě zabavit

Většině psů pouhý pobyt na zahradě nestačí. Ano, zahrada většině pejskařů velmi zjednoduší život tím, že nemusí počítat každou minutu mezi venčením pro včasný návrat domů a do značné míry se psi na zahradě zabaví i bez asistence člověka. Přesto většinu psů nelze nechat na zahradě růst jak dříví v lese a je potřeba se jim věnovat ideálně denně, u méně náročných plemen několikrát za týden.

• Pravidelné procházky mimo zahradu – pes reaguje na nové pachy a podněty a rychleji si unaví hlavu, než pouhým sledováním okolí ze zahrady.
• Základní poslušnost – nejen na procházkách, ale i při fungování na zahradě oceníte, pokud pes zvládá alespoň základní poslušnost, jako je přivolání nebo chůze na vodítku. Jako bonus výcvikem psa alespoň trochu unavíte.
• Hry a psí sporty – nejen na zahradě samotné, ale i mimo ni se můžete se psem věnovat řadě sportů typu canicross, agility, dog dancing nebo coursing. Psovi řadou těchto sportů zaměstnáte nejen nohy, ale i hlavu. Se psy se můžete na zahradě pustit i do řady her typu hledání hraček a dobrot nebo aportu míčku.
• Pozornost majitele – i když řada psů vhodných na zahradu nepatří mezi super velké mazlíky, alespoň občasné pohlazení a podrbání ocení většina z nich.

Výběr štěněte a zvykání na zahradu

Na celoroční pobyt venku je vhodné psa zvykat postupně. Nejprve začněte s kratšími pobyty, které postupně prodlužujte a sledujte, jak pes reaguje nejen na dění v okolí zahrady, ale i na změnu povětrnostních podmínek. Při výběru vhodného štěněte hledejte ideálně takového chovatele, který má zkušenosti s odchovem psů žijících venku. Samozřejmostí by mělo být i výběr plemene, která má k takovému způsobu života předpoklady.

TOP 10 plemen vhodných pro celoroční pobyt venku

Německý ovčák – odolný a velmi inteligentní pes, který se často využívá k ochraně objektu a ke službě. Jeho kožich ho většinou spolehlivě ochrání před horším počasím, bez boudy či kotce se ovšem minimálně přes zimu a léto nevyhne. Je ovšem třeba se mu velmi intenzivně věnovat, jinak se bude nudit a vymýšlet lumpárny.

Aljašský malamut – má velmi chundelatý kožich a jak i jeho název napovídá, je díky svému aljašskému původu zvyklý i na velmi drsné počasí. Právě díky jeho vzhledu jde o skvělého adepta k celoročnímu pobytu venku, a to i na horách. Je to zároveň velmi aktivní pes, kterého nejlépe unavíte dlouhými procházkami či mushingem.

Bernský salašnický pes – je větší a chundelatý pes vyšlechtěný ve švýcarských alpách. Je tak díky své robustní postavě a husté srsti dalším ideálním kandidátem k pobytu venku. Je to velmi přátelský pes, který ocení častý kontakt se svým majitelem, kterého z celého srdce miluje. A také potřebuje každodenní dávku pohybu.

Chodský pes – oproti dalším vhodným psům na zahradu patří spíše mezi drobnější psy, přesto není žádný drobeček a ořezávátko. Jde o české všestranné plemeno, které se hravě přizpůsobí jak pobytu na zahradě, tak i pobytu v bytě. Zároveň se s ním můžete (nebo spíše musíte) věnovat řadě sportovních disciplín nebo s ním pravidelně vyrážet na dlouhé procházky.

Kavkazský pastevecký pes – byl vyšlechtěn k ochraně stád. Disponuje tedy chundelatým kožichem a robustní postavou, levou zadní tak zvládá celoroční pobyt venku. S ohledem na jeho mohutnost je třeba mu dopřát základní výcvik a důkladně psa socializovat, jinak by se díky své tvrdohlavosti a sklonům k dominanci snadno mohl vymknout kontrole.

Sibiřský husky – je kouzelně vypadající pes s modrýma očima. V kombinaci se stříbřitou hustou srstí jde o nádherného psa, který často zaujme i nepejskaře. Je skvělou volbou k celoročnímu pobytu venku, přeci jen jeho sibiřský původ ho předurčuje k zvládání i velmi špatného zimního počasí. Ideální je vrhnout se s ním na vytrvalostní sporty typu mushing nebo dogtrekking.

Československý vlčák – patří mezi specifická československá plemena – při šlechtění těchto psů docházelo k cílenému křížení s divokými vlky. Díky tomu jde o velmi odolné psy, kteří zvládají i horší počasí. Zároveň bývají díky svým vlčím předkům citlivější na hlasité zvuky nebo velký ruch, jsou tak vhodní ideálně na klidnou vesnici či okraj města.

Pyrenejský horský pes – je jedním z chundelatých a odolných psů, který byl vyšlechtěn v horách a byl určen k ochraně stáda. Má tak opět velmi hustou srst a robustní postavu a je skvělou volbou k celoročnímu pobytu venku. Také je třeba se mu věnovat a alespoň základním výcvikem mu nejen zaměstnat hlavu, ale i ho přesvědčit, že jste vy pánem domu.

Novofundlandský pes – je klidný a vyrovnaný pes, který miluje lidskou společnost. Pokud ovšem psa zvykáte od štěněte na samostatný pobyt venku a dostatečně se mu věnujete, tak bude ze zahrady unešený. Miluje vodu a velmi rád plave, pokud se s ním vrhnete na vodní záchranařinu nebo jiný vodní sport, bude nadšený.

Tibetská doga – je majestátní pes s notnou dávkou inteligence, sebevědomým a přátelským přístupem k své rodině. K cizím lidem bývá odtažitá, což v kombinaci s mohutným vzhledem dělá z tohoto psa skvělého hlídače. S ohledem na její původ chladného Tibetu hravě zvládá i horší zimní počasí a je k celoročnímu pobytu na zahradu perfektní.

Pes na zahradě automaticky neznamená méně starostí a méně práce. Jde o trochu jiný druh péče než u psa v bytě. Přesto se pravidelnému venčení a výcviku nevyhnete. Například venkovní pes potřebuje na zahradě kvalitní zázemí v podobě zateplené boudy nebo kotce. I když mnoho venkovních psů nepatří mezi tradiční mazlíky, kteří by se nechali drbat od rána do večera, tak ocení a potřebují pravidelný kontakt se svým člověkem, jinak se i na rozlehlé zahradě bude cítit osaměle. Přístup na zahradu ocení většina psů, ale ne každý zvládne celoroční pobyt venku. Výběr vhodného plemene a pravidelná práce se psem zaručí vzájemné spokojené soužití.

Hledáte psího parťáka na běh nebo túry? Pak se podívejte na sportovní psí plemena, která milují pohyb. Řada z nich se hodí i na psí sporty jako lov, agility, flyball, pasení nebo záchranařinu. Jsou i psí plemena vhodná na coursing nebo psí rasy, co jim jde dogdancing. Hledáte spíše malá psí plemena do bytu? Nebo chcete raději psí plemeno vhodné k dětem nebo naopak chcete vědět, jaký pes se hodí pro důchodce? Máme tipy i na lovecká psí plemena. 

Své místo mezi psy mají i plemena vhodná na canistereapii. Speciální kategorií jsou pak česká psí plemena, na která můžeme být právem hrdí. 

Najděte ideální psí plemeno i pro sebe.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com