Zlozvyky pejskařů: Úsměvné i otravné chování kolem psů

Vítejte u malého zamyšlení nad tím, co se občas tak trochu vymkne kontrole – nejen naši čtyřnozí přátelé, ale i jejich majitelé. Každý z nás má nějakou tu slabost nebo zlozvyk. Některé se opakují natolik často, že se stanou otravné, nebo naopak zdrojem všeobecného veselí. V článku se na některé z pejskařských zlozvyků podíváme, a řekneme si, jestli má smysl se jich zbavit nebo je omezit.  

Zvedání malých psů do vzduchu

Vidíte, že se blíží větší pes, tak rychle berete vlastního prcka do náruče. Zná to mnoho majitelů jorkšírů, čivav nebo pomerianů. Obava, že větší pes malého chlupáče zraní třeba i nechtěně je pochopitelná – ne všichni větší hafani se umí vůči svým menším příbuzným chovat ohleduplně. Ale pozor, zvedání malého pejska do vzduchu a bránit mu v kontaktu s dalšími psy může často napáchat víc škody než užitku.

Nejen větší nebo středně velké psy je potřeba socializovat. Na další psy všech velikostí si musí zvykat i ti nejmenší drobečci. Pokud malý pes nikdy nepřijde do kontaktu s jinými psy nenaučí se správně číst jejich signály a může reagovat neadekvátně – zuřivým štěkotem, snahou kousnout nebo záchvatem paniky. Důležité je, aby chovatel působil jistě a klidně, jinak svého drobečka vystresujete ještě více – psi totiž snadno přejímají emoce svého majitele. Pokud u pejska nemáte zvládnuté přivolání nebo ho zavčas od většího psa neodtáhnete, může se při jeho delším ňafání naštvat i jinak velký kliďas.

„Jen je nechte, ten můj je hodný“

Vidíte, jak se k vám řítí pes velikosti telete a z dálky slyšíte volání majitele „On je hodný“ nebo „On si chce jen hrát“ a vy se snažíte udržet na uzdě svého neposedu. Volání v tomto duchu slyšel aspoň jednou snad každý pejskař, bez ohledu na to, zda má doma kliďase v podobě labradora, lehce nervózní čivavu nebo energií nabitého ohaře. I když váš pejsek běžně s většinou psů vychází bez obtíží, může se stát, že se dostanete do situace, kdy o kontakt s dalšími psy váš chlupáč (nebo aspoň vy jako majitel) stát nebude.

Někteří psi nebývají vůči dalším čtyřnožcům přátelští od přírody a stačí jim k radosti jejich dvounohá smečka nebo psi, které znají od štěněte. Jiní psi mohou být běžně otevření kontaktu s dalšími chlupáči, ale mohou být zrovna nemocní, může jít o hárající fenu, pes může mít za sebou operaci nebo nějakou špatnou zkušenost z minulosti. Stát se může i to, že i přátelskému chlupáči některý pes nesedne. Problémem může být i to, že „hodného psa“ může každý člověk definovat poněkud odlišně.

A co s tím? Zlatým pravidlem by mělo být mít svého psa vždy pod kontrolou. Pokud váš kamarád nemá perfektní přivolání, prostě ho z vodítka nepouštějte. I když máte pravdu v tom, že je zrovna váš chlupáč pohodář, který vyjde s každým, druhý pes to tak mít opravdu nemusí. Navíc psí vztahy mohou být v ledasčem podobné i těm lidským – i vám někteří lidé z nějakého důvodu nesednou. I jinak přátelský pejsek čas od času narazí na jiného psa, z kterého nadšený není. Tedy než svého psa pustíte k dalšímu psovi, nejdříve se zeptejte jeho majitele.

Pes jako středobod vesmíru

Je přirozené, že každý pejskař žije svým chlupáčem. Ale jak poznáme, že už je toho trochu moc? Každý výlet, sraz, dovolená nebo pozvání za kulturou vybízí k otázce – co se psem? Mnoho pejskařů chce brát svého čtyřnohého parťáka sebou, ideálně kamkoliv a všude. A tématem každé konverzace, i s nepejskařem, jsou granule, popis posledního tréninku nebo poslední vtipná historka týkající se psa. Skvělé téma pro páníčka, ne vždy ale pro jeho okolí.

I pejskař si občas zaslouží a potřebuje fungovat i bez svého psího kamaráda. A často to ocení i jeho nepejskařské okolí, když jejich lidský kamarád někam vyrazí bez svého psa a bude alespoň pár minut ochotný mluvit i o něčem jiném. Ať jde o nějaký kulturní zážitek typu výstava, kino, divadlo nebo koncert. I na večírek nebo na prodloužený wellness víkend se dá vyrazit bez psa a odpočine si od běžného režimu jak páníček, tak i jeho chlupáč.

Vyrážíte na akci, na kterou si nejste jistí, jestli psa můžete vzít s sebou? Vždy se zeptejte organizátora, zda je vhodné a možné psa vzít s sebou. Akce se může účastnit alergik nebo někdo s velkým strachem ze psů. Večírek či oslava se může konat v prostorách, v kterých není vhodné či možné, aby se pohyboval pes.

„Můj postroj je lepší než tvůj“ aneb pejskařská varianta škatulkování

Barf nebo granule? Postroj nebo obojek? Jaká značka postroje je nejlepší? Trénování „pozitivkou“ nebo klasika? Třecích ploch je mezi pejskaři celá řada. Pro člověka z venku mohou působit pejskaři jako hegemonní skupina podivínů, kteří nemluví o ničem jiném než o psech a psích tématech. Pejskaři se nicméně řadí do mnoha kategorií a podkategorií a do mnoha táborů – a jejich diskuze snadno mohou přejít do hádek a soubojů v duchu Apple vs. Android.

Každý má jiné zkušenosti, jiného psa, jiný rozpočet. Ne každému sedí stejná cesta v krmení nebo ve výcviku a co funguje jednomu může být pro druhého vysloveně nevhodné. Je třeba být ohleduplný k dalším názorům a postrojům a respektovat jiné vidění pejskařského světa, než jaký zastáváte vy. Sdílení informací a rad je ideální v přátelském duchu a bez nátlaku.

Skákající pes aneb roztrhané punčochy

Skákání psa po lidech je často diskutované téma. Mnoho psů začne na svého majitele radostně skákat při návratů domů z práce nebo při návratu z vyhození odpadků. Většině majitelů psů toto skákání nevadí, mají sami radost, že svého chlupáče vidí a ruku na srdce, tak trochu jim lichotí, že je jejich chlupáč rád vidí. Trochu něco jiného pak je, když pes skáče na každého, kdo projde kolem v průběhu venčení. Sice je řada pejskařů nadšená z toho, že je jejich pes přátelský, nadšení ovšem často nebývá z druhé strany. Pokud pes skočí na elegantní dámu a roztrhne ji punčochy, umaže drahý pánský oblek nebo porazí starší nestabilní babičku, může svému páníčkovi zadělat na průšvih.

Pes by ideálně neměl v průběhu venčení skákat po nikom, a to ani po pejskařích, kteří mají oblečení uzpůsobené venčení a nebojí se roztržených kalhot nebo blátivého otisku packy na bundě. Mnoho chlupáčů se sice často naučí rozlišovat „venčící outfit“ svého majitele od „divadelní elegance“, u cizích lidí jim ovšem tyto rozlišovací schopnosti chybí. Je tak třeba psa toto chování odnaučit za pomoci vodítka nebo „zastavovacího povelu“. Pomoci může i domluva se spřátelenými pejskaři, kteří psa odstrčí a nebudou se mu věnovat, pokud na ně pes skočí – pohlazením nebo dokonce pamlskem psa v tomto chování totiž akorát utvrdí.

„My háráme, my kakáme….“ aneb mluvení v množném čísle

„My nemáme rádi kluky“, „My se pereme“, „My háráme“ a mnoho dalších podobných hlášek si asi vyslechla nebo dokonce sama použila většina pejskařů. Tento roztomilý jazykový úlet je mezi páníčky běžný – mluvíme za psa i za sebe. V množném čísle. A přiznejme si, že použití množného čísla v případě hárající feny mužem působí opravdu úsměvně.

Jde spíše o úsměvný zlozvyk, kterému se alespoň občas nevyhne téměř žádný pejskař. Další majitelé chlupáčů mají pro toto využití množného čísla pochopení a při jeho použití se maximálně pousmějou a přejdou ho mlčením. Pro nepejskaře jde ovšem často o pochopitelný zdroj veselí.

Psí bobky, aneb kde mám pytlík?

Jasně, zná to každý pejskař, občas se to stane i tomu nejsvědomitějšímu pejskaři – zapomene před procházkou zkontrolovat aktuální stav pytlíků na bobky po kapsách. A jako na potvoru pes připraví svou nadílku na velmi nevhodném místě, kde do něj záhy někdo šlápne. Mnohem častěji se ale stává, že páníček se i během venčení baví koukáním do telefonu a nevšimne si, že má po svém psovi co uklízet.

Ano, občas se to stane každému, že nemá, čím psí exkrement uklidit. Přesto mnoho pejskařů tuto svou povinnost ignoruje a pak se diví, proč řada „běžných“ lidí nemá pejskaře v lásce. Chcete dobře vycházet se svými sousedy a s lidmi z okolí? Pak se na exkrementy pokuste o trochu více soustředit.

Pamlsky, hlazení nebo špatně vyslovený povel

Výcvik psa je běh na dlouhou trať, a i zkušený chovatel občas vysloví povel ve špatný moment nebo sáhne pozdě po pamlsku pro psa. Odměňování cizího psa pamlskem či pohlazením je pak kapitolou samo pro sebe. Chybka se občas stane a zpravidla se za ní hlava netrhá, ani psovi, ani jeho majiteli. Občas stačí trocha ohleduplnosti a větší soustředění při venčení na své okolí a psa, než na telefon.

Komunikace by měla být základním pravidlem mezi pejskaři. Cizího psa nekrmte bez dovolení majitele (pes může mít alergii nebo mít dietu). Stejně tak nesahejte na cizího psa, dokud nemáte povolení od majitele. I štěně může zareagovat nečekaně, především pokud na něj začne sahat dítě a pes má za sebou nepříjemnou zkušenost.

Soužití se psem ovlivňuje každodenní život pejskaře. Chov psa s sebou nese spoustu radostí i starostí a často i humorných nebo lehce trapných situací. S trochou ohleduplnosti, s pozitivním přístupem a díky komunikaci se různorodým zlozvykům pejskařů zasmějí i „normální lidé“.

Hledáte psího parťáka na běh nebo túry? Pak se podívejte na sportovní psí plemena, která milují pohyb. Řada z nich se hodí i na psí sporty jako lov, agility, flyball, pasení nebo záchranařinu. Jsou i psí plemena vhodná na coursing nebo psí rasy, co jim jde dogdancing. Hledáte spíše malá psí plemena do bytu? Nebo chcete raději psí plemeno vhodné k dětem nebo naopak chcete vědět, jaký pes se hodí pro důchodce? Máme tipy i na lovecká psí plemena. 

Své místo mezi psy mají i plemena vhodná na canistereapii. Speciální kategorií jsou pak česká psí plemena, na která můžeme být právem hrdí. 

Najděte ideální psí plemeno i pro sebe.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com