Jak se zbavit separační úzkosti u psa

Separační úzkost u psa je poměrně častým jevem. Některá plemena tímto problémem trpí o něco častěji než jiná, přesto nelze říct, že by byla plemena, kterým by se vytí, štěkot nebo destruktivní chování v nepřítomnosti majitele vyhýbalo úplně. Jak se může separační úzkost u psa projevovat a jak jde těmto problémům předejít či se jich zbavit si povíme v článku.

Co je separační úzkost a její projevy

Separační úzkost vzniká díky strachu a odloučení v momentě, kdy pes zůstává sám doma. Někteří pejsci dokáží v nepřítomnosti majitele zdemolovat byt i za několik minut, jiným to trvá pár hodin. Tak jako tak demolice všeho, co psovi přijde pod čumák není jediným projevem separační úzkosti. Mnoho psů namísto demolice (nebo i v kombinaci s demolicí) štěká a/nebo vyje. Občasným projevem je také močení či kálení nebo škrábání a kousání dveří ve snaze uniknout z bytu. Potřeba psa dostat se z bytu mívá za následek nejčastější poničení dveří a oken. Časté pokusy o demolici nábytku nebo pokusy o poničení dveří pak mohou mít za následek poranění nebo i sebepoškozování psa. Čas od času se jedná o nedostatečnou nebo nesprávnou výchovu psa, zpravidla tyto projevy signalizují právě separační úzkost.

Vznik separační úzkosti

Psi i kočky si vytváří silné citové pouto k svému člověku. Pokud je toto pouto přerušeno, může se projevit nežádoucím chováním. Psa, který má sklony k separační úzkosti lze naučit, aby vydržel několik hodin sám doma při vašem pobytu v práci nebo v kině. Problémem ovšem může být, pokud se na několik dnů dostanete například do nemocnice nebo odjedete na pár dní na dovolenou, na kterou si psa vzít nemůžete. Pokud například pravidelně cestujete a víte, že s sebou většinou psa nebudete moci brát, je dobré na to psa od počátku připravovat, respektive zvykat ho. Pokud vám může psa hlídat někdo ze známých, s kým se pravidelně vídáte, psovi situaci velmi usnadníte. Možností je i profesionální hlídání psa za pomoci psích hotelů či lidí, kteří si hlídáním domácí zvířeny přivydělávají. I na takové služby lze psa postupně zvyknout.

Jak vzniká separační úzkost

Některé psí rasy mají k separační úzkosti větší sklony než jiné rasy. Přesto neexistuje žádný konkrétní vzorec, z kterého by šlo odvodit, zda konkrétně vašeho nového parťáka bude úzkost trápit. Projevy separační úzkosti se mohou projevit i u oříšků nebo u jedinců plemen, které se separační úzkostí bojují spíše výjimečně. O něco častěji ovšem se s tímto problémem potýkají psi z útulku, než psi, kteří jsou v domácnosti od štěněte. Úzkost se může projevit ale i psů po ztrátě majitele, například v důsledku jeho úmrtí. Citlivé psy ovšem může rozhodit i větší a náhlá změna v harmonogramu, například pes zůstane sám doma výrazně delší dobu, než je zvyklý. Někteří psi špatně snáší i stěhování nebo změnu zaměstnání majitele, v důsledku, které má člověk výrazně odlišnou změnu pracovní doby. Chování mnoha psů ovlivní i náhlá změna složení „smečky“ psa, kromě zmíněného úmrtí může být pro řadu psů problém i příchod miminka.

Kdy jde o zdravotní problém nebo výchovný problém

Močení a kálení v domácnosti je jedním projevem separační úzkosti. Je ovšem třeba vysledovat, v jakých situacích pejsek znečišťuje byt nejčastěji. Pojídání vlastních výkalů pak může být doprovodným znakem. Pokud se pes vymočí i ve vaší přítomnosti, tak se může váš pes potýkat s nějakým zdravotním problémem (například zánět močových cest nebo problém s ledvinami). Další možností může být i podcenění výchovy psa a je potřeba zapracovat na výcviku čistotnosti.

Štěkání a vytí v nepřítomnosti majitele je dalším typickým příznakem separační úzkosti. Pokud se pes hlasově projevuje pouze prvních pár minut po odchodu majitele nebo při pohybu na chodbě v přítomnosti majitele, zpravidla se o úzkost nejedná. Vytí a štěkání po celou dobu vaší nepřítomnosti je ovšem jasným ukazatelem separační úzkosti.

Mezi další tradiční znaky separační úzkosti je okusování a ničení nábytku nebo dveří. Právě rámy dveří, parapety nebo boty trpí nepřítomností majitele nejčastěji. Při okousávání kde čeho se pes může i poranit. Například když okusované věci i polyká a ucpe si spolknutým předmětem střeva, a nebo si při okusování něčeho velmi tvrdého může zlomit zuby. Opět platí, že jde o separační úzkost pouze v momentě, kdy pes okusuje a ničí věci v nepřítomnosti majitele. V důsledku strachu ze samoty se pes snaží uniknout z bytu, a proto nejčastěji psi ničí dveře či okolí oken. Pokud pes ničí věci i ve vaší přítomnosti, jde většinou o problém s výchovou.

Stereotypní chování je jedním z dalších projevů separační úzkosti. Psi se například pohybují v kruhu po místnosti nebo chodí sem a tam v rovné linii. Opět je však třeba být u těchto projevů v pozoru, pes může mít i zdravotní problémy. Například točení dokola nebo naklánění hlavy na stranu může souviset s problémy s nervy. Je tak třeba opět sledovat, v jakých situacích se projevy objevují a pro jistotu navštívit veterináře.

Řešení separační úzkosti

Čím dříve separační úzkost podchytíte, tím lépe. Mírné příznaky separační úzkosti se vám budou odbourávat o něco snadněji než dlouhodobé problémy. Psa je potřeba zvykat postupně na váš odchod a vaší nepřítomnost. Na mnoho psů funguje spojení vašeho odchodu s něčím příjemný, něčím co pes opravdu miluje. Postupně se pes naučí, že i když se něčeho bojí, nemusí to být nutně problém. Z původně nepříjemného zážitku můžete postupně vytvořit pozitivní. Například žravým psům můžete váš odchod zpříjemnit žrádlem. Psovi můžete při odchodu nabídněte psí hlavolam. Psí hlavolam naplníte pamlsky nebo i granulemi (či kombinací) a pes z hlavolamu dobroty postupně doluje. Složitější hlavolamy psa zabaví i na 30 minut. Tímto způsobem lze řešit poměrně snadno spíše lehčí případy separační úzkosti.

Těžší případy separační úzkosti vyžadují trošku složitější a dlouhodobější postup. Je důležité zvykat psa postupně, například nejdříve jít ven na pár minut a čas postupně prodlužovat. Proces pak může trvat i několik měsíců.

Mnoho psů s těžší separační úzkostí propadá smutku již v momentě, kdy vidí, jak si jejich člověk obléká boty či kabát, který si obléká, když vyráží ven bez psa. V takových momentech pes například kňourá, tahá vás za nohavice kalhot nebo dělá vše proto, aby vám zastoupil cestu ke dveřím. Ne všichni pejsci s těží separační úzkostí projevují. Pokud ano, lze i toto cvičit. Například obléknout si oblečení, v kterém odcházíte do práce, dát klíče od bytu do kapsy atd, následně si sednete na chvíli k televizi nebo si začnete číst. Je dobré tento postup zopakovat párkrát za den, aby si pes přestal spojovat klíče v kapse nebo oblečený kabát za rituál související s vaším odchodem. Tento postup může trvat v lepším případě několik týdnů, ale i měsíců, než si pes zvykne.

Pokud pes nemá problém s oblékáním kabátu či bot (nebo se vám postupně podařilo úzkost s těmito činnostmi spojenou odstranit), pak přistupte k dalšímu kroku. Druhým krokem je postupné zvykání psa na vaší nepřítomnost. Nejdříve odcházejte do jiné místnosti bytu a psa nechte za zavřenými dveřmi. Zpočátku psa nechávejte v jiné místnosti či za dveřmi několik minut a intervaly postupně prodlužujte. Pak z bytu odcházejte nejprve na pár minut, a opět interval postupně prodlužujte. Není dobrým nápadem interval prodloužit z několika minut rovnou na dvě tři hodiny, ale zpočátku jen o pár minut, později o pár desítek minut. Váš odchod z bytu můžete psovi zpříjemňovat nějakou interaktivní hračkou, například kongem či nějakým hlavolamem. Nejčastěji se nejhorší část separační úzkosti projeví u většiny psů po 40 minutách. V momentě, kdy pes zvládne bez potíží sám doma 40 minut, máte na půl vyhráno. Takovýto pes pak zvládne zhruba 4-6 hodin sám doma, delší doba je pro ně stále příliš náročná. Intervaly opět prodlužujte postupně.

Mnoho chovatelů překvapí, že do tréninku samoty patří i střídmé přivítání se psem při vašem příchodu. Není dobrým nápadem nechat psa po sobě skákat a nechat ho štěkat a kňourat. Doporučuje se psa při příchodu pouze letmo pohladit a pak si ho chvíli nevšímat a počkat, až se pes zklidní. Pomoci může například odvést psovi pozornost cvičením základních povelů typu dej pac, sedni a lehni.

Dobré je také psa unavit před vaším odchodem, a to ideálně psychicky i fyzicky. Pomoci může delší procházka, unavit psa za pomoci nácviku povelů nebo se psem vrhnout na trénink některého ze psích sportů. Pomoci může i hledání pamlsků po bytě nebo v některém z hlavolamů.  

Při nácviku samostatného pobytu doma je vhodné se vyvarovat trestání psa za cokoliv, co v rámci separační úzkosti vyvádí. Tedy nejen za vytí či štěkání, ale i za zničené věci či loužičku na koberci. Především pokud jste si jistí, že se jedná o projevy úzkosti, trestem můžete nežádoucí chování psa ještě zhoršit.

Jaká plemena trpí separační úzkostí nejčastěji

• Saarloosův vlčák
• Československý vlčák
• Biewer yorkshier
• Boloňský psík
• Bulteriér
• Lvíček
• Čau čau
• Kanadský retrívr
• Bišonek
• Lhasa apso
• Coton de Tulear
• Brabantík
• Flat coated retrívr
• Adoptovaní psi z útulku

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com