5 nejčastějších chyb při výběru psa
Pořídit si psa je jedno z nejkrásnějších rozhodnutí. Kromě velké dávky radosti a zajímavých zážitků s sebou ale nese i starostí, spoustu zodpovědnosti, a i určitou finanční zátěž. Mnoho začínajících chovatelů si neuvědomí, že pes není jen roztomilý chlupáč z fotky či videa, ale živý tvor s vlastními potřebami, s konkrétní povahou (která nemusí korespondovat s tou vaší) a s řadou nároků. Špatná volba budoucího parťáka může vést k zklamání, frustraci nebo dokonce k tomu, že zvíře musí hledat nový domov.
.jpg)
V článku se podíváme na pět nejčastějších chyb, které lidí při výběru psa dělají. Poradíme, jak se jim vyhnout, abyste zvýšili šance, že se trefíte na první pokus do skvělého parťáka dělaného jak na míru pro vás.
Chyba 1 : Volba srdcem místo rozumem, aneb když vzhled vítězí nad povahou
Není nic snazšího než se zamilovat do roztomilého kukuče štěněte. Výběr psa podle vzhledu bývá často cestou k problémům. Každé plemeno má specifickou povahu, temperament a potřeby – a ty by měly odpovídat životnímu stylu budoucího majitele.
Pokud jste sportovně založení, budou vám dělat radost aktivní plemena jako border kolie nebo Jack russell teriér. Tato zvířata potřebují nejen pohyb, ale i mentální stimulaci, tedy zaměstnat hlavu. Nadšení budou z cílené sportovní aktivity nebo z práce. Naopak klidnější lidé ocení spíše psa, který jim bude dělat společnost na gauči při sledování televize nebo čtení knížky. A budou jim stačit kratší procházky po okolí. Pro takové lidi se budou hodit plemena s vyrovnanější a klidnější povahou, například mops, Kavalír King Charles španěl nebo další méně náročné rasy, které si vystačí s mírnou aktivitou a ocení častý kontakt se svým člověkem.
.jpg)
Důležité je zohlednit i prostorové možnosti – tedy jestli se větší pes vejde do vašeho bytu/ domu. I v bytě může žít středně velký nebo velký aktivní pes, pokud má dostatek vycházek a stimulace. I ten nejmenší prcek ovšem potřebuje prostor k pohybu a lidskou pozornost. A i pes „na zahradu“ by neměl žít úplně izolovaně, tedy bez kontaktu s rodinou a bez pravidelných procházek po okolí.
Chyba 2: Podceňování zdravotních rizik a finančních nákladů
Pořizovací cena štěněte bývá jen začátek. Množí chovatelé zapomínají, že pravidelná veterinární péče, kvalitní krmivo, očkování, antiparazitika i (alespoň základní) výcvik představují pravidelné a mnohaleté výdaje.
Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. brachycefalická plemena (např. francouzský buldoček nebo mops), která mají kvůli zploštělému čenichu potíže s dýcháním a špatně snášejí horko. Tito psi mohou vyžadovat i náročnější veterinární zákroky, aby mohli normálně dýchat.
.jpg)
Podobně jako zmíněná plemena s krátkým čenichem jiná plemena trpí dědičným onemocněním kloubů, očí nebo srdce – a to opět znamená vyšší náklady na veterinární péči a doplňky stravy. Typickým příkladem jsou velká a obří plemena (např. labradorský retrívr nebo německá doga), která často trpí dysplazií kyčelních nebo loketních kloubů. Před koupí psa je proto vhodné se informovat o typických zdravotních problémech daného plemene a o tom, jaké testy a s jakým výsledkem provedl majitel psa i feny.
Chyba 3: „On/ona se to naučí sám/a“ – zanedbání výchovy a socializace
Pes se nenarodí s uměním poslouchat, chodit na vodítku nebo klidně reagovat na jiné psy. Přesto mnoho lidí věří, že se tyto věci „nějak naučí sám“ nebo k poslušnosti časem „dospěje“. Výsledek? Pes, který skáče po lidech tahá na vodítku nebo je agresivní vůči cizím psům a lidem. Toto „asociální“ chování a nezvladatelnost bývá často přímým důsledkem zanedbané socializace a výchovy, nikoli špatné povahy psa. Bohužel právě v této fázi bývají lidé nejvíce frustrovaní a psa se často snaží zbavit – což nutně nemusí být špatná volba. Někdy je nejlepší připustit si, že jsme na výchovu konkrétního jedince krátcí a je jednodušší chlupáče poslat k někomu zkušenějšímu, s kým si pejsek lepe sedne svou povahou.
.jpg)
Nicméně je třeba si uvědomit, že základy poslušnosti jako je přivolání nebo chůze na vodítku jsou nezbytné znalosti každého psa. Je potřeba počítat s tím, že minimálně prvních několik měsíců vám výchova psa zabere nadstandardní čas – je tak třeba se obrnit trpělivostí, být důsledný a ideálně zvolit pozitivní přístup, na který většina psů reaguje nejlépe. Důležitá je také socializace, tedy zvykání štěněte nebo i dospělého psa z útulku na různé situace, zvuky nebo lidi.
Pokud si nejste jistí, jak na to a chcete začít správně, zvažte psí školku nebo kurz základní poslušnosti. Kromě výcviku vám pomohou i s navázáním dobrého a přátelského vztahu s vaším novým kamarádem.
.jpg)
Chyba 4: Podpora množíren a nezodpovědných chovatelů namísto zodpovědného chovu
Stále se setkáváme s názorem, že „papíry“, neboli Průkaz původu, jsou jen pro výstavní psy a „běžný“ chovatel přeci takovéhoto psa nepotřebuje. Ve skutečnosti jsou ale zmíněné papíry dokladem, že rodiče štěněte byli testováni na dědičné choroby, že má pes předpoklady pro konkrétní povahu a že chov probíhá pod dohledem kynologického klubu. Koupí levnějšího štěněte „bez PP“ riskujete, že podporujete tzv. množírny – zařízení, kde se psi množí bez ohledu na jejich zdraví, povahu nebo bez vhodných podmínek k životu. Takoví psi bývají často nemocní, špatně socializovaní a zpravidla končí v útulcích, protože je péče o ně nad síly prvního seriózního majitele.
.jpg)
Zodpovědný majitel vám ukáže, v jakých podmínkách doposud štěně vyrůstalo, ukáže vám matku, poradí s výběrem konkrétního jedince s ohledem na vaše případné sportovní plány nebo s ohledem na vaše povahové preference a poskytne kupní smlouvu. A i když si krapet připlatíte, získáte zdravějšího psa s předpokladem konkrétní povahy a se specifickými fyzickými dispozicemi spojených s daným plemenem a konkrétní chovatelskou linií. Zároveň tak podpoříte etický chov.
Chyba 5: Romantická představa o adopci vs. tvrdá realita
Adopce dospělého psa je krásný a záslužný čin, ale nese s sebou i určitá rizika. Mnoho zachráněných psů – zejména těch ze zrušených množíren, zanedbaných chovů, odebraných od podivných existencí nebo dovezených ze zahraničí, kde žili dosud na ulici – má za sebou těžkou minulost. Takováto zvířata mohou mít problémy s hygienou, se separační úzkostí, mohou mít obtíže se adaptovat na „běžný život“ nebo mohou být příliš bázlivý či agresivní vůči všemu, co neznají.
.jpg)
Výchova adoptovaného psa často vyžaduje více času, trpělivosti a zkušeností než výchova štěněte z běžných podmínek. Pokud uvažujete o adopci, promluvte si s pracovníky útulku nebo dočasné péče o konkrétním psovi, který vás zaujal. Zeptejte se na jeho povahu a zkuste zjistit, z jakých podmínek pes pochází – hodně vám to může napovědět, s jakými neduhy případně budete u psa bojovat. Odpovědný přístup a velmi důkladný průzkum zdravotního stavu psa a jeho povahy vám s velkou pravděpodobností umožní vyhnout se případnému zklamání z konkrétního psa a další zbytečné změně domova pro psa.
Pečlivý výběr psa je základem spokojeného soužití. Zvažte svůj životní styl, finanční možnosti i čas, který můžete zvířeti věnovat. Realistická očekávání a informovaný přístup jsou klíčem k úspěchu. Ať už se rozhodnete pro štěně s PP (s průkazem původu) nebo adoptujete dospělého psa z útulku či dočasné péče, nezapomeňte – se správnou péčí budete mít doma spokojeného nového kamaráda.
.jpg)
Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com
