Pes ve městě: Co by měl umět a na co dejte pozor

Městské ulice, parky i kavárenské zahrádky jsou plné čtyřnohých parťáků. Počet psích společníků v městském prostředí stále roste a s tím i potřeba najít rovnováhu mezi pejskaři a nepejskaři. V článku vám dáme pár tipů, jak fungovat ve městě tak, abyste byl spokojený pes a páníček, ale i okolí.

Městský život očima psa – co by měl umět

Spokojený život psa v rušném městském prostředí můžete poměrně snadno zajistit, stačí ho naučit pár základních dovedností vhodných právě do města. Mezi klíčové schopnosti psa je pohyb mezi větším množstvím lidí, větším množstvím psů a cestovat dopravními prostředky. Důležité je psovi dopřát základní výcvik, socializovat ho na různorodé situace a chybět by neměla ani trpělivost a důslednost ze strany majitele.

Výchova a socializace nejsou pouze o tom, aby pes zvládal reagovat na různorodé povely. Jsou důležité i pro klidné a vyrovnané chování v různém prostředí a při rozličných situacích. Pes by měl být v různých prostředí sebejistý a měl by i v neznámých a náročnějších situacích důvěřovat svému člověku. Většina psů nejlépe reaguje na metody pozitivní motivace a trénovat po malých krůčcích – od jednoduchých situací po ty náročnější.

Základy poslušnosti, které se hodí každému psímu společníkovi

• Přivolání – i kdyby pes měl umět na 100 % pouze jeden jediný povel, je to právě přivolání. Především ve městě se bez tohoto povelu opravdu neobejdete, může vašemu psovi zachránit život, když se v hustším provozu rozběhne za holubem, kočkou nebo jiným psem.
• Chůze na vodítku bez tahání – většina majitelů větších psů by měla bez správné chůze na vodítku velmi rychle vykloubené rameno a vytahanou ruku. I když máte psa pojištěného vodítkem, je třeba dávat pozor na své okolí a sledovat, co váš pes dělá – i pes na vodítku může v nestřežený okamžik skočit do silnice ve snaze rozběhnout se například za hárající fenou.
• Zákazové povely typu „fuj“, „nesmíš“ – ve městě je velké riziko, že pes „sezobne“ nějaký fujtajbl. Mnoho lidí odhazuje odpadky bez rozmyslu kolem sebe a bohužel se najde i mnoho lidí, kteří chtějí psům cíleně ublížit a hází v místech s vysokou frekvencí psů otrávené návnady. Pes by měl být naučený, že nesmí venku nic žrát a /nebo alespoň umět reagovat na povel typu „nesmíš“, když se s nadšeným výrazem pustí do nějaké „šmakulády“.
• Odložení – ve městě se řadě majitelů hodí, když pes umí v klidu ležet a odpočívat při návštěvě kavárny nebo restaurace, na veterině nebo při čekání na MHD zastávce.

Socializace není pouze o seznámení se psy

• Pes by měl být zvyklý na různé typy lidí – malé děti, osoby s berlemi nebo na vozíčku, hlučné skupinky nebo na seniory luštící křížovky na lavičce v parku.
• Důležité je i aby pes uměl minout cizího psa bez všímání (bez ohledu na to, zda jdou oba psi na volno nebo na vodítku). Pes by neměl bez rozmyslu za cizím psem běžet, neměl by na něj štěkat nebo vrčet.
• Chlupáč by měl být zvyklý na různé městské podněty – neměl by plašit, pokud kolem něj projede autobus nebo za ním zazvoní tramvaj. Vhod přijde, když se naučí používat výtahy, jezdící schody a když mu nevadí dlažba nebo ruch na turistických místech. Psa je dobré na podobné podněty zvykat.

Specifické dovednosti městského psa

• Nosit košík – do MHD, na veterinu nebo jako prevence nežádoucího žraní kde čeho na ulici. Vyberte náhubek, který psovi dobře sedne a umožňuje mu správně dýchat. Především v létě se vyhněte používání tzv. fixačního náhubku. Fixační náhubek psovi znemožňuje správné dýchání, i několika minutové nošení může psovi, především v létě, vážně ublížit. Pes se ochlazuje za pomoci výrazného dýchání a vyplazeného jazyka, to mu umožní klasický kovový, kožený nebo látkový náhubek.
• Cestovat MHD – pes by měl v autobuse, tramvaji, vlaku nebo v metru být v klidu a neměl by jakkoliv obtěžovat další cestující (neskákat po nich, olizovat jim ruce, strkat hlavu do nákupní tašky atd.).

• Zvládat samotu v bytě – štěkání a vytí bývají častým důvodem sousedských konfliktů.
• Umět zůstat v klidu v kavárně nebo obchodě – v první řadě je vhodné se dopředu informovat, do kterých restauračních zařízení nebo obchodů svého psa můžete s sebou vzít. Pokud vámi zvolený podnik neumožňuje vstup psa do svých prostor (nebo ho umožňuje pouze v létě na „zahrádku“), toto rozhodnutí respektujte. Pes by v těchto zařízeních měl umět zůstat v klidu a v ideálním případě si lehnout pod stůl nebo pod židli a neměl by obcházet další návštěvníky a žebrat zbytky od oběda.

Tyto dovednosti pes nezíská sám od sebe, je třeba s ním pravidelné trénovat a obrnit se trpělivostí. Každý pes má vlastní tempo učení a předpoklady pro trochu jiné typy povelů. Některé povely tak váš pejsek zvládne téměř ihned, jiné se může učit i několik měsíců. V našem magazínu se můžete mrknout po návodech, jak se krok za krokem naučit cestovat městskou hromadnou dopravou i se psem, jak ho naučit nosit náhubek, jak zvládnout návštěvu veterináře nebo jak na přivolání.

Výběr psího parťáka do městské džungle

I chovatelé začátečníci patrně tuší, že ne každý pes se hodí do městského prostředí. Před pořízením psa je třeba zaměřit se nejen na váš životní styl, ale i na konkrétní část města, v které bydlíte. Bydlíte i pracujete v centru velkoměsta? Nebo trávíte většinu času v širším centru s velkým množstvím parků? Nebo bydlíte na kraji města v blízkosti lesů a palouků? Místo, kde budete nejčastěji vašeho nového čtyřnohého parťáka venčit nebo jakému psímu sportu se budete chtít eventuálně věnovat, zda budete chtít brát svého psa do práce a mnoho dalších faktorů  ovlivňuje výběr vhodného plemene.

Psi, kteří nebývají vhodní do města

Do města se příliš nehodí například tzv. středoasijati, mezi které patří třeba i kavkazský pastevecký pes. Jde většinou o velká pastevecká plemena, kteří mají silné teritoriální chování a ochranitelské pudy – přeci jen byli šlechtěni k ochraně stáda a majetku. Potřebují dostatek prostoru, mají rádi klid a potřebují nastavit hranice. V menším městském bytě a při občasných procházkách blízkým parkem většinou trpí.

Do ruchu velkoměsta nebývají doporučováni ani ovčáčtí psi jako německý ovčák, border kolie nebo australský ovčák. Jde o temperamentní energické psy, kteří potřebují psychickou i fyzickou stimulaci, jinak se budou nudit, budou frustrovaní a ve velkém budou vymýšlet lumpárny. Psi typu border kolie mají navrch tendenci pást vše, co se pohne, včetně aut, což v rušném městě může být poměrně problém.

Psí rasy jako sibiřský husky nebo aljašský malamut jsou psi, kteří milují dlouhé procházky, jsou vhodní do tahu a milují pobyt v horském a chladném prostředí. Rozpálené centrum města uprostřed léta nedělá těmto psům vůbec dobře. Navrch vyžadují velké množství pohybu, které jim ne vždy lze v centru města dopřát.

Plemena se silným loveckým instinktem nebývají doporučována do centra města. V rámci loveckého instinktu mohou v honu za kočkou nebo holubem vběhnout pod tramvaj, navíc potřebují velké množství pohybu. Město si tak příliš neužijí.

Plemena, která jsou do centra velkoměsta vhodná

Bišonek nebo trpasličí a toy pudl jsou menší chlupáči, s kterými se díky jejich drobnější postavě dobře manipuluje. Navíc jde o chytré psy, kteří se snadno naučí pravidla slušného chování ve městě a kolikrát i ochotně spolupracují i při náročnějším výcviku. A navíc jim zpravidla stačí kratší procházky po okolí.

V rušných městech často potkáte i pejsky typu francouzský buldoček nebo mopsík. Jde o klidné menší pejsky, kteří milují lidskou společnost a snadno se skamarádí i s dalšími pejsky. Jde tak o perfektní chlupáče do města. Je jen třeba být opatrní při venčení v průběhu horkého léta – v rozpáleném městě se jim díky kratším čumáčkům hůře dýchá.

Mezi další oblíbená plemena do města patří čivava, yorkšírský teriér nebo maltézáček. Jde menší pejsky, kteří jsou nenároční na pohyb a kteří mají rádi lidskou společnost. Jen je třeba se zaměřit na jejich správnou socializaci s dalšími lidmi a psi, tito drobečci mají zpravidla odvahy na rozdávání a troufnou si i na výrazně většího „nepřítele“.

Pokud bydlíte na kraji města nebo často jezdíte do přírody na chalupu a nebo pravidelně vyrážíte na různé výlety do přírody či za sportem, pak zvládne občasný ruch velkoměsta i větší a energický pes. Jen je třeba počítat s tím, že se takovému psovi i při pobytu ve městě budete muset důkladně věnovat, aby vám z nudy nepřevrátil byt na ruby.

Etiketa pro pejskaře

Nadšení pejskaři tak trochu žijí ve vlastním světě. Je ale třeba počítat s tím, že ve městě žijí i nepejskaři. Důležitá je tak základní ohleduplnost a komunikace, což napomáhá k předcházení konfliktů a vytváření přívětivějšího prostředí pro všechny.

Co by měl každý pejskař dodržovat

• Úklid exkrementů – sáček patří do každé kapsy venčícího oblečení. Psí výkaly na každém kroku bývají velmi častým důvodem stížností.
• Vodítko a náhubek – i hodný a vycvičený hafan by měl být v rušnějších místech na vodítku. Náhubek je třeba často při cestování MHD nebo při návštěvě některých obchodů či veteriny.
• Rušení hlukem – dlouhé štěkání a vytí v bytě nebo neustálé vyštěkávání jiných psů na ulici je nepříjemné především pro okolí. Samostatný pobyt doma lze naučit (a s tím související teskné vytí se omezí na minimum). Štěkání na vše co se šustne a pohne při venčení lze odnaučit.
• Nenechte psa obtěžovat ostatní – skákání na lidi, strkání čumáku do tašky nebo pokusy o „získání“ svačiny z deky v parku opravdu nejsou roztomilé. Jde vždy o nedostatečnou výchovu.
• Respektování zón bez psů – dětská hřiště a pískoviště jsou pro psy zapovězená, respektujte to.
• Komunikace a omluva – pokud se něco nepovede, přiznejte chybu a omluvte se. I obyčejná omluva může odvrátit nepříjemný konflikt. Kolikrát stačí vysvětlit, že jde o štěně ve výcviku nebo že má pes z něčeho strach a ujištění, že se na výchově pracuje.

Příklady konfliktů a jak je řešit

Když se pes bojí jiných psů a jiný majitel pustí svého chlupáče k vám bez zeptání, může to vyvolat stres jak váš, tak vašeho psa. Mnoho psů ve stresu pak reaguje štěkotem nebo i agresí. A co s tím? V klidu požádejte o stažení cizího psa a vysvětlete situaci (například, že má váš pes nepříjemnou zkušenost). Rozumný pejskař vám vyjde vstříc a psa si odvede.

Separační úzkost neboli štěkání a vytí při samostatném pobytu psa doma může vést k řadě konfliktů se sousedy. I na zvykání samostatného pobytu psa doma lze pracovat a zároveň předejít či alespoň zmírnit případné konflikty se sousedy, než se vám povede psa „zpracovat“. Někdy stačí vysvětlení situace nejbližším sousedům a ujištění, že situaci řešíte, jindy může být řešením vzkaz na barákové nástěnce s podobným sdělením.

A jak je to s kontaktem mezi psy? Jako u všeho jiného, i kontakt mezi psi je o vzájemné komunikaci. Než k sobě psy pustíte, dopředu se domluvte, jak to oba chlupáči mají a jestli má smysl to zkoušet. Sledujte, jak psi reagují a pokud se jednomu či druhému psovi situace nelíbí, pomozte mu jí vyřešit. Jedním z nejjednodušších řešení bývá vzít svého psa na vodítko a odejít.  

Spokojený pes i pejskař ve městě není utopie. Stačí se zamyslet nad vhodným výběrem psa, být trpělivý při výchově, pejska socializovat na různé situace, být ohleduplný jak vůči pejskařům, tak i vůči nepejskařům. Čím klidnější a jistější budete vy, tím lépe bude život ve městě zvládat i váš pes.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com