Pes jako pes: I ten malý potřebuje výcvik

Čivava, jorkšír nebo pražský krysařík patří mezi drobné a roztomilé pejsky, které si spousta lidí pořizuje právě pro jejich velikost. Malý pes se snadno vejde do kabelky nebo jiné malé tašky, zabere málo místa na gauči a v posteli a na vodítku ho zpravidla udrží i menší dítě. Právě představa, že s takto malým psem se dá velmi snadno manipulovat často vede k domněnce, že tím pádem není třeba se u takovéhoto drobečka věnovat výcviku.

Mnoho majitelů malých plemene má z různých důvodů pocit, že tento typ psa vlastně žádný výcvik nepotřebuje. Je přece maličký a roztomilý, tak k čemu by mu byl výcvik dobrý? Ve skutečnosti ale platí, že i ten nejmenší pes je stále pes – se stejnými potřebami a přirozeným psím chováním jako jeho větší kolegové. A podceněná a zanedbaná výchova se zpravidla projeví nejpozději během puberty – neustálým štěkáním, kousáním hostů do kotníků a taháním za kalhoty, ale kolikrát i agresivním chováním vůči jiným (a často mnohem větším) psům. V článku si povíme o různých mýtech spojenými s psími prcky, proč i malý pejsci s roztomilým kukučem potřebují výcvik alespoň základní poslušnosti a jestli a jak se liší výcvik malých psů od výcviku větších chlupáčů.

Omyly (mýty?) a realita: proč je výcvik důležitý pro každého psa?

Mezi nejčastější omyly patří myšlenka, že malý výcvik nepotřebuje, protože je malý. S tím se často pojí výmluvy typu: „Vždyť on nikomu neublíží.“ nebo „Tak si ho prostě zvednu do náruče.“. Jenže pes, který nemá žádné hranice bývá frustrovaný a zmatený. Jako většina živých tvorů zkouší během svého života, co si může všechno dovolit a svým chováním se často „ptá“, co má vlastně v dané situaci dělat. Svými projevy zpravidla také obtěžuje své okolí – ať jde o neustálé štěkání, tahání na vodítku nebo ignorování základních povelů.

Důležité je si uvědomit, že co bychom netolerovali u ovčáka nebo dobrmana, neměli bychom tolerovat ani u čivavy. Výchova není otázkou „pouze“ velikosti, ale i společného soužití. Znalost základních povelů jako „ke mně“, „sedni“ nebo „čekej“ pomáhá nejen při společných procházkách, ale i v domácnosti a každodenním životě. Znalost alespoň výše zmíněných povelů může být i klíčová pro bezpečnost psa samotného a pro lidi pohybující se v jeho okolí.

U řady malých chlupáčů se také traduje, že nejsou příliš inteligentní a stěží zvládnou i základní povely, natož náročnější výcvik. Sice je pravdou, že se ti nejmenší pejsci málokdy probojují do top 10 nejchytřejších psích plemen, přesto to neznamená, že by byli hloupí, právě naopak! Řada z nich zvládne základní výcvik levou zadní a mnoho z nich se úspěšně prokouše i náročnějšími obedience zkouškami.

Poslušnost a obedience u malých plemen – příklad jménem Guliver

Zářným příkladem a velkou inspirací pro řadu chovatelů je pražský krysařík jménem Guliver z Fideláku. Tento drobný pejsek má za sebou řadu obedience zkoušek, a to včetně obran. Ano, opravdu čtete správně – tento prcek exceluje i v obranách. Krysařík je menší a odvážný pejsek, který jde do všeho po hlavě. A s troškou trpělivosti a se správným přístupem hravě zvládne vše, co se od něj očekává. Guliver dokazuje, že výcvik není o velikosti, ale o přístupu majitele. Malý psi jsou nejen šikovní, ale i dobře motivovaní a učenliví. Stačí se jim trochu věnovat a pravidelně trénovat.

Pět mini psů, kteří vás překvapí svou šikovností a inteligencí

Trpasličí/toy pudl – velkou výhodou pudlů, vedle velké ínteligence, je i možnost výběru z několika velikostních a barevných variant. Pudl se již spoustu let běžně objevuje v top pětce nejchytřejších plemen, takže výcvik i těch nejmenších variant je velmi snadný. Vhodný je tak nejen pro základní poslušnost, ale i pro agility nebo dogdancing.

Papillon – na první pohled zaujme nejen drobnou postavou, ale i krásnou delší srstí a velkýma ouškama. Je to živý, přátelský a snadno cvičitelný pes, který snadno zvládá nejen přivolání a další základní povely, ale rád se naučí i řadu „cirkusových“ kousků nebo se s vámi nadšeně vrhne na canisterapii.

Šeltie – patří oficiálně mezi ovčácká plemene, i když se v současnosti k tomuto účelu využívá spíše sporadicky. Jako mnoho dalších ovčáků jí nechybí velká dávka inteligence a chuť k práci. V posledních letech exceluje například v dogdancigu a agility.

Bišonek – je přátelský a citlivý pejsek, který se dobře a rád učí. Zvládá i náročnější trénink a díky své přátelské a veselé povaze ho snadno zvládají i děti nebo aktivní senioři. V posledních letech se využívá nejen k náročnějšímu výcviku, ale díky velké dávce empatie i ke canisterapii.

Jack Russell teriér – je to sice malý pes, ale o to větší má odvahu a jako bonus překypuje energií. Je jak na pérkách a dokáže být neustále v pohybu. Kromě toho je i velmi chytrý a je vhodnou volbou nejen k loveckému výcviku, ale i k na různé sportovní aktivity, při kterých využije svou mrštnost a rychlost. A samozřejmě i hlavu.

Jak začít s výcvikem – základy, které zvládne každý

U malých psů platí stejné zásady jako u velkých – klíčem je pozitivní motivace, trpělivost a pravidelnost. Krátké tréninkové jednotky (5-10 minut) několikrát týdně (nebo i denně) mají mnohem větší efekt než hodinová drezura jednou za týden. Z výcvikových pomůcek se vám budou hodit skvělé pamlsky nebo oblíbená psí hračka, hodit se může i klikr. Z pozitivních výcvikových metod se nejčastěji využívá tzv. luring (navádění) nebo shaping (tvarování). Jak si při výcviku pomoci těmito metodami nebo jak zapojit klikr, target a marker si můžete přečíst v samostatných článcích. A ano, všechny tyto metody fungují na všechny psy bez ohledu na velikost. Pár pokusy snadno zjistíte, která z metod vyhovuje vám a vašemu chlupáči nejvíc.

I když se nechcete se svým chlupatým kamarádem věnovat náročnějšímu výcviku nebo některému ze psích sportů, měl by zvládat alespoň několik základních povelů. Základní povely vám usnadní jak manipulaci se psem, tak i zvýšíte bezpečnost psa při společných procházkách – nebudete se bát, že vám pejsek vběhne do silnice s velkým provozem, že nekontrolovaně vystartuje po velkém psovi, který se následně naštve nebo že se ho pokusí nakopnout naštvaný kolemjdoucí, kterému se bude snažit zakousnout do kotníku.

Zaměřte se na základní povely

Sedni – spolu s povelem „lehni“ nebo „stop“ jde o jeden ze zastavujících povelů, který lze snadno nacvičit i na dálku. Psa můžete posadit například na kraji chodníku a zabránit mu tak ve vyběhnutí do silnice nebo mu ho za pomoci tohoto povelu zastavíte při pokusu rozběhnout se za větším psem nebo za zvěří (ano, i malý pejsci mají lovecké instinkty). Stejně tak se vám bude hodit povel „sedni“ na zklidnění psa v okamžiku, kdy bude kolem vás nadšeně poskakovat nadšením z procházky, kdy mu díky neustálému hopkání okolo vás nepůjde nasadit obojek či postroj.

Ke mně – neboli přivolání. Jako přivolávací slovní povel můžete využít prakticky cokoliv, včetně nějaké varianty psího jména. Přivolání využijete nejen při venčení, ale i při dovádění na zahradě. Jak naučit psa rozlišovat přivolání při venčení od přivolání na cvičáku nebo jak obecně přivolání trénovat si můžete přečíst v samostatných článcích.

Zůstaň – „čekej“ nebo „stop“, opět záleží čistě na vás, která z variant zastavovacího povelu vám vyhovuje nejvíce. Hodit se bude jak při venčení, tak při zabránění psovi v tom, aby vyběhl z otevřených dveří.

Sebeovládání – mnoho psů se snadno vzruší při žrádle a začne zběsile kolem vás poskakovat. Jiní se mohou „zbláznit“ z oblíbené hračky. Dalším fungují perfektně lovecké instinkty a při pohledu na utíkající kočku nebo zvěř „nevidí“ a „neslyší“. Se psem jde, s trochou trpělivosti, natrénovat v takovýchto situacích klidové chování. Mnohem snadněji se vám s ním pak bude pracovat a nebudete se muset bát, že v zápalu pro žrádlo, hračku, lov či cokoliv jiného ublíží sobě nebo někomu jinému.

Socializace – nejde přímo o povel, přesto jde o činnost, kterou byste ani u malého psa neměli podcenit. Jako každého psa je třeba i psího drobečka seznámit s různými lidmi, psy, zvuky a prostředími. Pak z něj bude sebevědomý pejsek, který nebude ze strachu štěkat na vše, kolem čeho projde.

Pokud máte prvního pejska a nevíte si rady ohledně socializace a základního výcviku, mohou vám pomoci různorodé návody na internetu. Především pro začátečníky je ovšem ideální volbou investovat do socializačního a výcvikového kurzu na místním cvičáku nebo si zaplatit pár lekcí u zkušeného trenéra, který vám pomůže s přípravou „tréninkového plánu“ na míru.

Bez ohledu na to, zda máte doma čivavu nebo bernardýna, základní pravidlo pro spokojené soužití se psem zůstává stejné – každý pes potřebuje vedení, určení hranic, pravidla a spoustu lásky. Malý pes není plyšák ani módní doplněk, ale plnohodnotný parťák, který si zaslouží pozornost a výchovu. Výcvik není trest pro psa, ale způsob, jak si vzájemně se psem lépe porozumět a jak lépe fungovat ve světě lidí. I po pár minutách tréninku denně uvidíte brzy velký rozdíl. A kdo ví? Možná i vy budete mít doma hvězdu obedience zkoušek nebo dogdancing soutěží.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com