Jak odnaučit psa nežádoucímu lovení

Zná to mnoho majitelů psů – jdete se psem na procházku a najednou vystartuje za srnkou, zajícem nebo kolem projíždějícím cyklistou či autem. V tu chvíli pes nevidí, neslyší a vy můžete jen doufat, že se v pořádku vrátí. Nežádoucí lovení je častý problém, který se týká řady psů, nejen loveckých plemen. Může vést k úrazům psa i zvěře, jejímu vyčerpání či úhynu, a v neposlední řadě i k právním problémům pro majitele, pokud by byl pes na lovu načapán.

V článku se podíváme na to, proč psi loví, jak s tímto chováním bezpečně a efektivně pracovat. A co všechno k tomu budete potřebovat – trpělivost, motivací a pár šikovných pomůcek.

Proč pes loví? Aneb jak fungují psí instinkty

Lovecký pud je u mnoha psů hluboce zakořeněný. Pro některá plemena je lovení přirozenou součástí jejich genetické výbavy. Ale i u voříšků se může silný lovecký instinkt projevit. Možnost rozběhnout se za zvěří je pro psa samo o sobě silnou odměnou. Většina psů za celý svůj život srnu nedohoní, ale samotný akt lovení je pro ně takový adrenalin a zábava, že jim to za to stojí. V takových chvílích se pes dostává do stavu, kdy přestává vnímat okolí, nereaguje na jméno ani na povely. S nadsázkou se říká, že pes dočasně „ohluchne“.

Základy úspěšného tréninku – bezpečnost a motivace

1. Bezpečnost na prvním místě – vodítko a stopovačka

Pojištění psa stopovačkou je především v začátcích tréninku alfou a omegou. I když se stopovačka nebo vodítko může například vytrhnout z ruky, je lepší mít psa nějakým způsobem pojištěného než vůbec. Pokud vím, že má můj pes tendenci lovit, nesmí chodit na volno. Často je problém v přístupu majitelů, kteří se nechtějí omezovat a chtějí, aby se pes pořádně proběhl nebo se bojí, že se pes zamotá i se stopovačkou. Ale pokud pes utíká téměř při každém venčení a nemá perfektní přivolání i v rámci loveckého nadšení, pak prostě nesmí z vodítka nebo ze stopovačky.

2. Motivace – klíč k úspěchu

Cílem je ideálně dosáhnout toho, aby pes za zvěří vůbec nevyrazil, anebo se vrátil, pokud již vyrazí. Pro většinu psů je lov adrenalin, zážitek, který milují. Vy jim musíte nabídnout adekvátní náhradu, je třeba použít takovou motivaci, která ho přiměje u vás zůstat a/nebo se vrátit. Může jít o oblíbenou psí hračku, u dalšího psa bude fungovat sušené maso, povařené srdíčko nebo psí paštika. V takovémto případě musí jít o super odměnu, kterou běžně nedostává a co opravdu miluje.

V začátcích tréninku můžete zjistit, že když je pes v loveckém rauši, tak o odměnu nestojí. Nevadí, tréninkem lze docílit, že se postupně začne na vás soustředit a odměna pro něj začne být zajímavá i v momentě, kdy z blízkého keře vyběhne srna. Právě na tom, zda si pes vezme odměnu, poměrně dobře poznáte, jak děláte pokroky. Měřte si čas, který uběhne od momentu, kdy psovi nabídnete poprvé odměnu do momentu, kdy si jí opravdu vezme. Pokud se zastavíte na stejném čase, je potřeba udělat nějakou změnu v tréninku.

Tréninkové tipy – zastavení, přivolání a sebeovládání

1. Zastavovací povely

Mezi zastavovací povely patří například „stop“, „zůstaň“, ale i „sedni“ a „lehni“. Při výběru povelu, který se rozhodnete používat, zohledněte řadu faktorů – například krátkosrstý pes si v zimě nebude chtít lehat, starší pes může mít problémy s kyčlemi a nebude si chtít nejen lehat, ale ani sedat a další pes vám bude bojkotovat na dálku povel „stop“. Ať už zvolíte jakýkoliv z těchto nebo dalších podobných povelů, účelem je, aby pes na tento povel zareagoval a zastavil se.

Pro řadu psů je částečně odměnou i to, že může zvíře na útěku sledovat pohledem. Mnoho psů proto ocení, když namísto přivolání, díky kterému ztratí lovenou zvěř z dohledu, ho budete stavit a „odvolávat“ od zvěře právě tímto způsobem. Jak přesně postupovat při zastavení psa od pronásledování zvěře si povíme.

• Zvolte některý ze zastavovacích povelů podle vašich preferencí. Kromě výše zmíněných důvodů pro volbu povelu (krátká srst atd.) by mělo jít o povel, který pes spolehlivě zvládá v jakémkoliv prostředí.
• Povel cvičte „do zblbnutí“. Nejprve v klidném prostředí, tedy doma, na zahradě či na cvičáku.
• Pes musí povel zvládat nejen ve vaší blízkosti, ale i na větší vzdálenost od vás. Po psovi můžete chtít povel nejprve když stojíte na druhé straně místnosti nebo zahrady. Na splnění povelu trvejte bez ohledu na to, jak je pes daleko od vás. Postupně podmínky ztěžujte a trénujte tento povel při procházce ulicemi, ale i přírodou.
• Při prvních pokusech nácviku povelu při procházkách mějte psa pojištěného delším vodítkem a později stopovačkou. Povel začněte cvičit relativně náhodně i v klidných situacích, pes si musí povel zautomatizovat za všech okolností.
• V „kritické situaci“ psa za pomoci povelu zastavte. Psa dojděte a fyzicky psa ze situace odveďte. Psa v takovouto chvíli můžete nechat chvíli sledovat zvěř, pochvalte ho za to, že zůstal s vámi na místě, psa si připněte na vodítko a ze situace se psem odejděte. V momentě, kdy se pes zklidní a plně vás vnímá, pochvalte ho a odměňte ho. Pokud máte jako odměnu hračku, nestačí jí psovi jen „nacpat“ do čumáku, chvíli si s ním i pohrajte.
• Pokročilou úrovní, do které se můžete i nemusíte pustit, je psa nejprve zastavit a následně si ho přivolat.
• Nejvyšší úrovní je přivolání psa přímo z lovecké situace.

2. Přivolání

Pro některé psy může být jednodušší se nechat rovnou přivolat, tedy přeskočit zastavovací povel. Na přivolání používejte jeden konzistentní povel. Rozlišujte mezi pokynem pro pohyb (například „jdeme, „pocem“) a povelem pro tradiční přivolání. Začněte přivoláním v klidových situacích, jak na to, můžete nastudovat v dalších článcích. Pokud se vám nepodaří natrénovat perfektní přivolání v klidových situacích, je nepravděpodobné, že se vám přivolání povede v případě situace se zvěří.

3. Píšťalka, aneb nouzové přivolání

Přivolání psa na zvuk píšťalky může být pro psa exkluzivním způsobem přivolání. Píšťalka vydává silný, jasný a neměnný signál, který řadu psů vytrhne z „transu“. Mnoho chovatelů využívá zvuk píšťalky jako „krizovku“, aby si tento způsob přivolání udržel určitou exkluzivitu a pes na ní opravdu spolehlivě fungoval. Zpravidla se zvuk píšťalky kombinuje i s výjimečnou odměnou. Stejně jako tradiční přivolání, tak i píšťalku trénujte pouze se stopovačkou.

4. Trénink sebeovládání

Pokud se pes naučí sebeovládání při jiných „vzrušujících“ situacích, snadněji se pak ovládne i při lovení zvěře. Sebeovládání můžete trénovat například tím, že psa naučíte ovládat se v době krmení – což se hodí trénovat především u psů, kteří opravdu milují žrádlo a byli by schopni sežrat i prázdnou misku. Trénink sebeovládání lze uplatniti i u psů, kteří mají raději nějakou konkrétní hračku a začnou „vyšilovat“ už v okamžiku, kdy si hračku vezmete do ruky. 

Změna prostředí a trpělivost

Většina pejskařů má své oblíbené trasy, které většinou chodí „stále“ dokola. V případě nechtěného lovení to má ovšem určitou nevýhodu – pes si rychle zvykne, v jakých místech bývají srny, zajíci a další zvěř. Vhodné je tak nejen pravidelně měnit trasy, ale i směr nebo obvyklý čas procházek. V počátcích tréninku je dokonce doporučováno na nějakou dobu přestat chodit na oblíbené trasy, na kterých vám pes pravidelně utíká.

Na stará místa se vracejte až ve chvíli, kdy pes jinde reaguje spolehlivě. Ideální je vrátit se k oblíbenému lesu či palouku poprvé na okraj, tam chvíli cvičit přivolání a zastavení a pak zase vyrazit pryč, a to několikrát zopakovat. Až když pes reaguje bez obtíží, vyrazte na oblíbenou trasu. Přivolání nebo zastavení pravidelně trénujte během procházky, a to i když se zrovna nic zvláštního neděje. Zpočátku na oblíbené trase mějte psa na stopovačce, kterou po pár úspěšně zvládnutých krizovkách můžete odstranit.

Každý pes má schopnost naučit se odvolání od zvěře. Většině psů zvládá spolehlivé odvolání od zvěře za několik měsíců - některým to trvá tři čtyři měsíce, jiným i rok. I průměrně inteligentní pes se silným loveckým instinktem se to se správným přístupem a trochou trpělivosti naučí. Hlavní je se nevzdávat se, obrnit se trpělivostí a nehledat výmluvy.

Nežádoucí lovení není maličkost a rozhodně to není ideální způsob, jak psa vyběhat. Riskujete nejen bezpečí psa samotného, který v zápalu lovu může například vběhnout pod auto, ale jde i o bezpečí zvěře samotné nebo o klidné okolní prostředí. Buďte prosím zodpovědní a trpělivý, buď pejska nepouštějte z vodítka nebo věnujte pár měsíců intenzivnímu tréninku. I váš pejsek se může naučit nelovit a být odvolatelný v jakékoliv situaci, jen to nebude přes noc. A vy se pak budete moci těšit na spoustu krásných zážitků z procházek přírodou s vaším čtyřnohým kamarádem.

Hledáte psího parťáka na běh nebo túry? Pak se podívejte na sportovní psí plemena, která milují pohyb. Řada z nich se hodí i na psí sporty jako lov, agility, flyball, pasení nebo záchranařinu. Jsou i psí plemena vhodná na coursing nebo psí rasy, co jim jde dogdancing. Hledáte spíše malá psí plemena do bytu? Nebo chcete raději psí plemeno vhodné k dětem nebo naopak chcete vědět, jaký pes se hodí pro důchodce? Máme tipy i na lovecká psí plemena. 

Své místo mezi psy mají i plemena vhodná na canistereapii. Speciální kategorií jsou pak česká psí plemena, na která můžeme být právem hrdí. 

Najděte ideální psí plemeno i pro sebe.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com