Genetika u psa: Proč se o ni zajímat?

Genetika je zajímavou, ale i tak trochu tajuplnou vědou, která se zabývá dědičností. Geneticky můžete podědit různorodé vlastnosti, znaky, ale i nemoci. Vše se předává z rodičů na potomky. Konkrétně u našich čtyřnohých chlupatých kamarádů genetika ovlivňuje mnohem více než jen barvu srsti, typ osrstění či stavbu těla. Má přímý vliv také na jejich zdraví nebo temperament, ale i celkovou pohodu.

Máte doma psa či fenu s průkazem původu (lidově papírové psa) a přemýšlíte nad štěňaty? Zejména pokud patříte mezi chovatele začátečníky, pak byste se měli o základy genetiky aktivně zajímat. V článku se zaměříme především na nemoci nebo barvu srsti, která v určitých případech může předvídat některé zdravotní trable do budoucna. Některé nemoci se dědí recesivně (projevují se pouze při zdědění vadného genu od obou rodičů), jiné dominantně (projeví se i při zdědění jedné kopie vadného genu). A proč se vám základní znalost genetiky bude hodit při plánování štěňat? V článku si shrneme základní informace.

Kdy se setkáváme s genetikou u psa

• Pořízení štěněte – při výběru psa s průkazem původu, je vhodné se aktivně zajímat v chovatelské stanici nejen o povahu nebo zbarvení štěňátek, ale i o genetické testy rodičů. Měli před krytím oba rodiče provedena vyšetření na dědičné choroby typické pro dané plemeno?
• Mám chovnou fenu a uvažuji o krytí – výběr vhodného krycího psa by měl zohledňovat nejen exteriér, jeho povaha a výhry na různých výstavách nebo plnění různorodých zkoušek. Zajímat byste se měli i o genetické predispozice obou jedinců, abychom minimalizovali riziko přenosu zdravotních problémů na jejich potomky.
• Chci uchovnit svého psa/fenu – každé plemeno má odlišné požadavky pro zařazení do chovu. Pro některé je důležitý konkrétní vzhled nebo určité povahové rysy. U řady psích plemen je vyžadováno i absolvování specifických genetických testů. U svého chovatelského klubu můžete snadno zjistit, na co psa musíte nechat vyšetřit a co je případně doporučeno nechat vyšetřit.

Mezi pejskaři, kteří chovají tzv. papírové psy, často kolují dotazy typu – „Už ti přišly výsledky genetiky?“, „Mají rodiče hotové testy?“, „Jak mu/jí dopadla genetika?“ Pro začátečníka mohou být tyto dotazy matoucí – jaké testy? Proč je u psa třeba dělat něco, co souvisí s genetikou? A jaké konkrétní genetické testy by se psovi měli dělat? Než se do chovu psů s průkazem původu vrhnete po hlavě, podívejte se genetice na zub, ať víte, do čeho jdete.

Genetické testy pro psy: váš spolehlivý nástroj pro zdravý chov

Genetické testy u psů slouží k odhalení přítomnosti specifických mutací v genech, které mohou způsobovat dědičná onemocnění. K provedení testu je potřeba vzorek tkáně obsahující buněčné jádro. Nejčastěji se odebírá krev, která poskytuje nejkvalitnější materiál pro analýzu. Využít lze i sliny (což často můžete udělat i samostatně, bez nutnosti navštívit veterinu, za pomoci odběrového „kitu“ zaslaného laboratoří. V některých případech lze využít i chlupy – nestačí ale ty, které vyčešete v rámci línání. Chlupy musí mít neporušené kořínky, respektive jádro, z kterého lze následně test provést – z chlupu samotného genetický test udělat nelze.

Jak testování probíhá

• Výběr laboratoře – existuje několik specializovaných laboratoří, které nabízejí genetické testy pro psy. Důležité je vybrat laboratoř s dobrou pověstí. Doporučit vám může doporučenou laboratoř váš veterinář nebo chovatel, od kterého jste si brali štěně. Pomoci mohou i další spřátelení pejskaři, s kterými se při venčení potkáváte.
• Odběr vzorku – odběr krve provádí veterinární lékař. Odběr slin nebo chlupů můžete provést v klidu domova. Na odběr obdržíte speciální sadu z laboratoře. Jak správně provést odběr za pomoci laboratorního „kitu“ vám poradí přiložený návod, eventuálně internet nebo veterinář po telefonu.
• Odeslání vzorku – odeslání vzorku krve zpravidla zajistí veterinář, který odběr provede. Jak správně zabalit a odeslat vzorek slin nebo srsti vám poradí instrukce z laboratoře.
• Výběr testů – chovatel si u laboratoře vybírá konkrétní testy, které chce u svého psa provést. U řady laboratoří je dnes běžné, že nabízejí vhodné balíčky nebo sety, které zahrnují otestování více nemocí najednou. Často tyto sady bývají cenově zajímavější, než když objednáváte pouze jednotlivé testy.
• Výsledky – po provedení analýzy vám laboratoř zašle výsledky testů.

Genetické testy jsou neocenitelným nástrojem pro prevenci mnoha dědičných zdravotních problémů u budoucího chovu a také pro relevantní rozhodnutí související s chovem.

Jak se vyznat ve výsledcích genetických testů?

Každá psí rasa má svá specifická zdravotní rizika. Predispozice k určitým onemocněním, která se v dané populaci vyskytují nejčastěji, lze dnes otestovat. Mnoho chovatelských klubů stanovuje seznamy genetických testů, které jsou pro dané plemeno doporučené nebo dokonce povinné. Kategorie doporučených a povinných testů se mohou překrývat nebo spíše měnit, podle aktuální situace v chovu.

• Povinné testy – tyto testy jsou vyžadováno pro úspěšné uchovnění psa nebo feny. Bez absolvování těchto testů nelze konkrétního jedince uchovnit. Samozřejmostí pro uchovnění je pak i požadovaný výsledek testu.
• Doporučené testy – tyto testy nejsou nutné k uchovnění. Zodpovědní chovatelé se ovšem do nich pustí, aby preventivně zabránily případným zdravotním obtížím štěňatům.

Výsledky genetiky v kostce – nenechte se zmást zkratkami

Seznam požadovaných genetických testů a pak výsledky těchto testů mají často podobu různorodých zkratek a symbolů, které jsou pro laika na první pohled matoucí. Mezi nejčastější zkratky patří následující:

• Zdravý jedinec (clear / negativní / N/N) – pes nemá danou mutaci a nepřenáší ji na své potomky. „N“ značí normální alelu (neboli variantu genu).
• Nosič / přenašeč (carrier / N/M) -pes má jednu kopii normální alely („N“) a jednu kopii mutované alely („M“). Sám nemocí obvykle daný jedinec netrpí (v případě recesivních onemocnění), ale může mutovanou alelu předat svým potomkům.
• Pes může být nemocný (affected / M/M) – pes má dvě kopie mutované alely („M/M“) a je velká šance, že se u psa daná nemoc projeví. Míra pravděpodobnosti projevu nemoci pak závisí na konkrétním výsledku testu a na závislosti typu dědičnosti nebo i na vlivu prostředí, v kterém pes žije.

Některé laboratoře pro větší srozumitelnost výsledku pro laiky používají i barevná odlišení výsledků. Například zelená značí, že je pes v pořádku. Oranžová zpravidla znamená, že pes je přenašeč. A červená znamená, že se nemoc může u psa projevit. Každá laboratoř může mít svůj vlastní systém značení a mnoho těchto laboratoří zasílá stručná vysvětlení výsledků spolu s výsledky. Případně u řady laboratoří lze nalézt na jejich webových stránkách návod, jak jejich výsledky správně číst, respektive přelouskat. Pokud máte v ruce výsledky testů, a přesto si nejste jistí, co přesně znamenají, obraťte se na danou laboratoř, zkušeného chovatele nebo poradce chovu vašeho klubu, kteří vám s interpretací výsledků pomohou.

Barva srsti – není jen o kráse

Genetika ovlivní prakticky vše, co se v těle odehrává nebo jak vypadá a ovlivní i zbarvení srsti psa. Pro mnoho laiků je pak překvapením, že například dva černobílí psi mohou mít hnědé štěně. Stane se to v momentě, kdy jsou oba rodiče nositeli recesivní alely pro hnědou barvu. U některých plemen je různorodost zbarvení vítaná, zatímco u jiných je barva pevně definována standardem plemene.

Pokud se ve světě psů již nějaký pátek pohybujete, patrně jste již alespoň okrajově postřehly, že velké vášně budí tzv. merle zbarvení. Ačkoliv je u řady plemen atraktivní a mnoho chovatelů toto zbarvení preferuje (border kolie, australský ovčák nebo i jezevčíci), tak je třeba pamatovat na to, že gen pro merle zbarvení může v homozygotní formě (zdědění dvou kopií merle genu) způsobovat vážné zdravotní problémy. Velmi často se u merle jedinců objevuje hluchota, slepota nebo neurologické poruchy, které se velmi často projevují epileptickými záchvaty. Mnoho merle jedinců se i dožívá v průměru nižšího věku než psi s ostatním typem zbarvení srsti.

Proto je při chovu merle jedinců nezbytné zodpovědné testování a plánování krytí tak, aby se předešlo spojení dvou merle jedinců. V případě tzv. množíren často dochází k cílenému křížení dvou merle jedinců za účelem mít celý vrh s tímto zbarvením. Pak ale hrozí i narození čistě bílých jedinců, kde máte 100% jistotu, že se některé ze zmíněných zdravotních obtíží dříve či později projeví – toto platí u psů, v jejichž standardu se běžně bílé zbarvení neobjevuje.

Merle zbarvení ovšem není jediné, které může způsobit problémy. U některých plemen způsobují obtíže tzv. ředěné barvy – modrá a lila. Tyto brvy mohou být spojeny s vyšším výskytem kožních problémů, například záněty kůže nebo vypadávání srsti. Často je s těmito barvami spojená i výrazně horší kvalita srsti. Těmito obtížemi v souvislosti s modrou barvou trpí například belgičtí ovčáci malinois.

Nemoci, zkratky a prevence

Mnoho onemocnění u psů má genetický základ. Mezi nemoci s častým výskytem patří u větších nebo sportovně založených plemen dysplazie kyčelního kloubu (DKK), dysplazie loketního kloubu (DLK) a osteochondritis dissecans neboli onemocnění kloubní chrupavky (OCD). Výsledky těchto vyšetření se obvykle značí číselnou stupnicí 0-4, kde je výsledek 0 nejlepší nebo písmeny A-E, kde je nejlepší A. Toto hodnocení hraje důležitou roli při posuzování vhodnosti psa pro chov. I když horší výsledek v době testování nutně nemusí znamenat, že pes trpí bolestí. Takovýto pes by za jistých okolností neměl jít do chovu anebo by se mu měl vybrat takový partner, který má výrazně lepší výsledky testů, aby tyto výsledky nepředával dál. A ideálně by měl majitel do jídelníčku takovéhoto psa zařadit kloubní výživu a vybrat pro něj vhodný typ pohybu, který jeho klouby bude šetřit – aby se předešlo tomu, že pes bude mít v příštích letech velké zdravotní obtíže související s typem onemocnění.

Je důležité si uvědomit, že genetická predispozice pro určitou nemoc neznamená jistotu propuknutí nemoci. Vývoj psa a projevení se genetických vad mohou ovlivnit i vnější faktory. Například kvalitní výživa a přiměřený pohyb v období vývoje a růstu. Například štěně (především středních a velkých plemen) by se mělo vyvarovat nadměrné zátěže, nemělo by skákat z výšky a určitě by nemělo několik hodin denně běhat za míčkem nebo klackem.

Většinou se doporučuje počkat s větší fyzickou zátěží zhruba do jednoho roku věku psa, kdy se u mnoho z nich ukončuje vývoje kostí, kloubů a šlach a vazů. U některých psů se doporučuje s větší fyzickou zátěží počkat ještě o pár měsíců déle, záleží na finální velikosti psa a občas i na sportu, kterému se chcete věnovat.

Buducnost dalších generací psů je v rukou zodpovědných chovatelů

Do základů tajů pejskařské genetiky pomalu proniká čím dál více zodpovědných chovatelů. Je to praktický a nepostradatelný nástroj pro každého chovatele. Genetické testy a základní znalosti dědičnosti mohou pomoci dělat zodpovědná rozhodnutí, která mají přímý dopad na zdraví a pohodu vašich psích kamarádů a jejich budoucích potomků. Někdy stačí dodržovat jednoduchá pravidla, jako je nespojování dvou přenašečů stejné recesivní choroby nebo vědomí si genetických rizik specifických pro dané plemeno. Investice do genetického testování a vzdělávání se v této oblasti se vám i vašim chlupatým přátelům mnohonásobně vrátí.

Hledáte psího parťáka na běh nebo túry? Pak se podívejte na sportovní psí plemena, která milují pohyb. Řada z nich se hodí i na psí sporty jako lov, agility, flyball, pasení nebo záchranařinu. Jsou i psí plemena vhodná na coursing nebo psí rasy, co jim jde dogdancing. Hledáte spíše malá psí plemena do bytu? Nebo chcete raději psí plemeno vhodné k dětem nebo naopak chcete vědět, jaký pes se hodí pro důchodce? Máme tipy i na lovecká psí plemena. 

Své místo mezi psy mají i plemena vhodná na canistereapii. Speciální kategorií jsou pak česká psí plemena, na která můžeme být právem hrdí. 

Najděte ideální psí plemeno i pro sebe.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com