Anglický kokršpaněl je pověstný dobrou náladou

Kokršpaněl se sice málokdy objeví v TOP 10 nejoblíbenějších plemen, má nicméně mnoho let stabilní množství obdivovatelů. Kokři jsou původně lovečtí psi, dnes se chovají především jako rodinní společníci. Jsou hraví a bystří. Každý, kdo měl kokra doma, vám potvrdí, že s tímto plemenem se nudit nebudete.

Jako původně lovecké plemeno mají tito psi sklony k občasné tvrdohlavosti, ale zároveň jsou velmi inteligentní. Kromě klasického loveckého výcviku se tedy hodí i k obedience výcviku, ale bavit ho bude i flyball nebo frisbee. Tito psi milují lidi a jsou rádi s nimi v častém kontaktu, nehodí se tak moc k celoročnímu pobytu venku. Jako správní lovečáci dokáží být náročnější na pohyb, pokud mu ho dopřejete, bude si s vámi spokojeně hovět zbytek dne doma na gauči. Jejich nejbližšími příbuznými z psí říše jsou američtí kokršpanělé, kteří postupně získávají na popularitě.

Důvody, proč si pořizovat anglického kokršpaněla

• Jde o aktivního psa, který při správném vyžití bude spokojený jak v domku se zahrádkou, tak v bytě.
• Kokrové jsou pověstní svou dobrou náladou, kterou šíří kolem sebe. Svou dobrou náladu projevuje i přítulností ke své rodině i návštěvám.
• Jde o inteligentní psy, kteří byli šlechtěni umět během lovu samostatně přemýšlet. Při lovu je to stále výhodou, v běžném životě je třeba počítat s tím, že si dokážou tito psi občas postavit hlavu a snažit se prosadit svou věc.
• Kromě lovu jsou vhodní i na různorodé sporty jako dogdancing nebo flyball.
• Kokršpanělé milují vodu, vhodné je tak pro ně plánovat procházky a výlety v okolí rybníků a potůčků.
• Toto plemeno opravdu hodně rádo jí. Pro jídlo udělá opravdu cokoliv. Výcvik za pomoci pamlsků je u něj opravdu více než snadný.
• Kokršpanělé jsou dobře přizpůsobiví různorodým situacím a vše snášejí se stoickým klidem anglického gentlemana. Je důležité dopřát jim dostatek pohybu, přesto jim nedělá problém občasné povalování na gauči. Vy se tak nemusíte stresovat, když vám občas nevyjde čas na dlouhou procházku, kokřík se s klidem přizpůsobí.

Důvody proč si NEpořizovat anglického kokršpaněla

• Lovecký původ tohoto plemene se nezapře. Je tak třeba mít u kokrů buď perfektní přivolání nebo se smířit s tím, že při procházkách mimo oplocené území budou tito psi většinou na vodítku.
• Milují lidi, což je výhodou i nevýhodou. Jsou vhodní pro lidi, kteří mají možnost trávit s nimi většinu dne. Při delším osamocení mývají tito psi destruktivní sklony.
• Delší jemná srst působí elegantně a i díky ní se s těmito psy všichni rádi mazlí. Nevýhodou pak je nutnost pravidelné péče o srst, především nutnost ji pravidelně vyčesávat. Bonusem pak jsou chlupy na každém kroku.
• Anglický kokršpaněl je poměrně citlivý na hlučné prostředí, zvažte tedy pořízení tohoto plemene do hlučnější domácnosti, například s hlučnějšími dětmi. Stejně tak nemusí moc dobře křik při výcviku, má tendenci se uzavřít do sebe a přestat pracovat.
• Jde o tradiční plemeno, které ovšem s sebou nese určitou genetickou zátěž v podobě různých nemocí. Pečlivě vybírejte chovnou stanici, která dbá na všechna vyšetření obou rodičů a je tak předpoklad zdravých a veselých štěňátek.
• Kokrové milují jídlo, což je sice výhodné při výcviku, ale skýtá to i určité trable. I při důsledné výchově vám čas od času v době nepozornosti může zmizet jídlo z talíře, který je v dosahu psa. Podobným problémem může být volně dostupný odpadkový koš, ať doma či venku. Buďte pozorní i při venčení, aby váš pes nesezobl něco, co nemá. Tito psi také mývají problémy s tloušťkou, je třeba být důslední při dodržování krmné dávky.
• Vysoká inteligence může být paradoxně i problémem. Kokrové mají tendenci si často postavit hlavu a chce to být extrémně trpěliví a důslední při přesvědčování psa, že bude po vašem, a ne po jeho.

Historie anglického kokršpaněla

Psi typu „španěl“ patří mezi lovecká plemena několik staletí. Hlavním úkolem tohoto typu psa bylo přinášet ulovené vodní ptactvo z vody. V současnosti existuje několik loveckých psů typu „španěl“. Jednotlivá plemena se postupně vyvíjela díky chovatelům, kteří si z každého vrhu (v kterém se běžně vyskytla štěňata několika velikostí) ta, jež jim zrovna nejvíce vyhovovala, a tyto jedince pak využívaly k dalšímu chovu. Postupně se tak rozdělily dvě hlavní linie španělů – pracanti na souši a ti, kteří byli určeni k přinášení ulovené zvěře z vody. K největším rozdílům v chovu jednotlivých línií a postupnému vzniku jednotlivých plemen španělů došlo především v průběhu 19. století. Kromě anglického kokršpaněla v té době vznikl například anglický špringlšpaněl, field španěl nebo sussex španěl. Konkrétně kokršpanělé začali být využíváni především k práci na zemi, a to kvůli jejich menšímu vzrůstu, který jim zjednodušoval pohyb v hustém nízkém porostu. Klub španělů vznikl v Anglii v roce 1883 a v té době zašťitoval jak kokršpaněly, tak špringršpaněly. Dva samostatné kluby s rozlišením těchto dvou plemen vznikly o osm let později.

Již koncem 19. století se kokrové dostali do USA, kde se postupně začalo vyvíjet samostatná varianta tohoto plemene. Mnoho amerických chovatelů upřednostňovalo exteriérovou variantu před pracovními vlastnostmi psa. Postupně se tak vyvinulo samostatné plemeno a došlo k rozdělení plemene na amerického a anglického kokršpaněla. Hlavním rozdílem je klenutější lebka, kratší čenich a hřbet a delší srst u americké varianty tohoto plemene.

Povaha anglického kokršpaněla

Anglický kokršpaněl hravě zvládne základní výcvik. Při výcviku je třeba, jako u dalších loveckých psů, být důslední především při přivolání. I když se dnes kokršpanělé již tolik k lovu nevyužívají jako dřív, mají stále silný lovecký pud, který je třeba dostat pod kontrolu. Jako správné lovecké plemeno jsou tito psi inteligentní, naučit je tak alespoň základní poslušnosti není problém. Řada kokršpanělů ochotně spolupracuje nejen při loveckém výcviku nebo stopování, ale i při řadě disciplín sportovní kynologie a standardní obedience.

Angličtí kokršpanělé mají velice rádi lidi a špatně snáší delší samotu. V případě časté a delší samoty mají tendenci „vybuchovat“ věci v domácnosti. Jde o poměrně společenské plemeno, i co se ostatních psů týče. Snadno vyjde nejen se všemi zvířaty ze své domácnosti, ale i s těmi cizími. Kokršpanělé bývají pohodáři a flegmatici, v případě rvačky to zpravidla nejsou oni, kteří by ji vyvolali. Kokrové mají rádi lidi, a tak tohle psí plemeno vychází dobře i s dětmi, což je také důvodem, proč si ho poměrně často pořizují rodiny.

Vzhled anglického kokršpaněla

Kokršpanělé jsou středně velcí přátelští psi s velkou dávkou energie. Hlava poměrově odpovídá tělu. Tmavé oči mají kulatý tvar. Uši jsou dlouhé, svěšené a nízko posazené a pokryté delší srstí. Tělo je kompaktní a silnější dlouhý svalnatý krk plynule přechází v trup. Hrudník je hluboký s dobře klenutými žebry. Svalnaté a pevné končetiny délkou odpovídají tělu. Ocas je posazen pod hřbetní línií a dříve se kupíroval. Srst je hladká, delší a hedvábná a má tendenci vytvářet místy praporce. Nejčastější zbarvení je zlaté, jantarové, červené nebo černé. Povolené je i bikolor nebo trikolor. Kohoutková výška tohoto plemene je 38-41 cm a váha se pohybuje mezi 13 a 15 kg.

Ke komu je anglický kokršpaněl vhodný

Nespornou výhodou tohoto plemene je jeho přizpůsobivost. Jde o aktivní plemeno a bez ohledu na to, zda tráví většinu dne na zahradě na vsi nebo v městském bytě, je třeba mu zajistit dostatek pohybu a aktivit. Pokud mu zajistíte zábavu a fyzický pohyb a zároveň bude mít možnost trávit hodně času ve společnosti svého člověka a bude trávit minimum času sám doma, bude z něj spokojený parťák. Při správném vedení a vyžití mu bude jedno, jestli bydlí v bytě nebo v domu se zahrádkou. Pokud se tito psi budou nudit a/nebo budou trávit čas o samotě příliš často, mohou se chovat destruktivně. Jeho předci byli milovníci vody, což se mnoha kokrů drží dodnes, ocení tak častou možnost si zaplavat. Především při procházkách přírodou je třeba mít se na pozoru a buď psa vůbec nepouštět z vodítka, nebo mít opravdu dobré přivolání – tito psi mají s ohledem na historii svých předků stále silný lovecký pud. Tito psi jsou vhodní do aktivní rodiny, která bude důsledná především při nácviku přivolání.

Je také třeba počítat s chlupy po bytě a nutností občasného vyčesání středně dlouhé srsti (pokud se kokrové pravidelně nečesají, na mnoha místech začínají vznikat dredy). Srst je třeba i čas od času trimovat. Klopené uši mají tendenci se zapařovat, především pokud dopřáváte svému psímu parťákovi pravidelné koupele. Je tak třeba uši pravidelně kontrolovat a čas od času vyčistit, jinak vznikají záněty nebo infekce zvukovodu. Kokři také občas trpí na záněty a infekce očí, i těm je tedy třeba věnovat zvýšenou pozornost.

Anglický kokršpaněl v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška je 38-41 cm a váha se pohybuje mezi 13 a 15 kg.

Srst:

• Srst je hladká, delší a hedvábná a má tendenci vytvářet místy praporce.

Zbarvení:

• Zlaté, jantarové, červené nebo černé. Povolené je i bikolor nebo trikolor.

Jak dlouho žije:

• Anglický kokršpaněl se dožívá 12-13 let. 

Odkud pochází:

• Anglie

Pro koho se hodí:

• Vhodný je do aktivní rodiny s dětmi.
• Má silný lovecký instinkt, je třeba tak věnovat pozornost především nácviku přivolání.
• Je vhodný jak na tradiční lovecký výcvik, tak různorodé disciplíny sportovní kynologie, ale i dogfrisbee nebo flyball.
• Nerad tráví delší dobu sám, a pokud nemá dostatek vyžití a pohybu, projeví se u něj destruktivní sklony. Pokud se kokršpanělovi dostatečně věnujete, bude šťastný v domku se zahradou i v městském bytě.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva