Drsnosrstý foxteriér vděčí za slávu knize Dášeňka

Temperamentní a nebojácné plemeno, které je pro každou legraci. Foxteriéři jsou neposední psi, kteří jdou do každé aktivity po hlavě. Jedná se o původně o lovecké psy, kteří jsou čím dál častěji využívání jako rodinní společníci.

Foxteriéři jsou ovšem v hojné míře stále využívání i myslivci a lovci, lovecké pudy jsou u nich tedy stále velmi silné. Foxíka je třeba důkladně utahat a při procházkách přírodou mít perfektní přivolání nebo mít psa jištěného vodítkem. Jde o vhodného psa pro zkušenějšího chovatele, který si snadněji poradí s typickou teriéři povahou – tvrdohlavostí.

Důvody, proč si pořídit drsnosrstého foxteriéra

• V Čechách s tímto plemenem zaručeně vzbudíte pozornost, kam přijdete. Kdo by si z dětství nepamatoval příběh Karla Čapka Dášeňka čili život štěněte?
• Tito psi jsou vhodnou volbou pro myslivce, kteří je využijí především jako slídiče a norníky.
• Běžní chovatelé a „sváteční“ lovci se s nimi mohou věnovat nejen loveckému výcviku, ale i různým psím sportům jako agility nebo flyballu.
• Jde o menší psy, kteří se hravě vejdou do bytu. Jen pamatujte, že je třeba je řádně utahat, jinak vám rozvrtají celou domácnost.
• Miluje lidi i děti, se kterými může vymýšlet různé lumpárny.
• Je ideální pro zkušenější a trpělivé chovatele, kteří dokáží být při výcviku kreativní a zábavní. Při tradičním cvičákovém drilu se totiž začnou foxíci rychle nudit a začnou vymýšlet lumpárny.

Důvody, proč si NEpořídit drsnosrstého foxteriéra

• Jde o aktivní psy, kteří potřebují vyžití. Pokud jim ho neposkytnete, můžete počítat s tím, že si ho sami vymyslí. Rozvrtaná zahrada pak může být standardem.
• Péče o srst může být poměrně náročná. Je třeba ji pravidelně trimovat a vyčesávat.
• Není vhodný pro začátečníky. Je poměrně temperamentní a hlavně jako mnoho dalších lovečáků si dokáže postavit hlavu, a pokud nemáte zkušenosti, jen tak s ním nepohnete.
• Celkový výcvik by měl být pestrý a kreativní. Foxteriéři se totiž při „běžném“ výcviku poměrně snadno začnou nudit a výcvik začnou bojkotovat. Pokud jste zastánci „tradičního drilu“, nebude pro vás toto plemeno psů vhodné.
• Pokud byste se navíc rádi věnovali sportovní kynologii a obedience na vyšší úrovni, je lepší se poohlédnout po jiném psovi. Foxíky výcvik tohoto typu nebude moc bavit, což pak bude znát například při skládání zkoušek. Ne že by se foxteriér nedal na pokročilejší úroveň vycvičit vůbec, ale bude to výrazně složitější než kupříkladu u německého či belgického ovčáka. Především pak při náročnějších závodech nebude mít patrně šanci těmto plemenům konkurovat.
• Jsou to lovečáci každým coulem. Pokud nenatrénujete 100% přivolání, můžete se rozloučit s pouštěním psa na volno v přírodě. V momentě, kdy chytnou stopu, velmi rychle zmizí.
• Hustá podsada, kterou toto plemeno disponuje, dělá z foxteriéra psa do nepohody. Chladné a deštivé počasí zvládne levou zadní, ba přímo miluje. Což někomu hlavu nedělá, jiní z toho nadšení nebudou.
• Hustá podsada také znamená chlupy po celém bytě. Pořád.

Historie foxteriéra drsnosrstého

Počátky tohoto plemene sahají do Anglie, do počátku 19. století. Historie plemene byla poměrně členitá, v té době se totiž pojmenováním foxteriér myslelo pracovní zařazení psa, nikoliv specifikaci plemene. Tito menší psi se účastnili lovu na lišku a doprovázeli honiče. Pokud se podařilo lišce ukrýt pod zem, nastoupili foxteriéři, kteří se neohroženě vrhli za ní. Díky jejich původnímu určení vznikl i jejich název – fox v angličtině znamená liška, terra znamená země. Jedním z požadavků na tyto psy bylo vedle jejich neohroženosti a rychlosti i jejich zbarvení, měli ladit s honiči. Žádaná proto byla především bílá barva se znaky. Ve vzniku samostatného plemene má ve velké míře prsty i reverend John Russell, který se podílel i na vzniku Jack Russell teriéra. Velkou vášní tohoto duchovního byl lov a choval velkou smečku loveckých psů, které šlechtil tak, aby odpovídali jeho potřebám.

Velký zájem o plemeno se projevil po psí výstavě v roce 1862 v Birminghamu, kde byli foxteriéři představení jako nová varieta krátkosrstého teriéra. Dnes jsou považováni psi z tohoto období za předchůdce hladkosrstého foxteriéra, který byl v té době lehce chaoticky křížen s bígly a hrubosrstými teriéry. Později z těchto spojení vznikla drsnosrstá varianta, která byla představena opět v Birminghamu v roce 1872. V roce 1873 byl foxteriér hrubosrstý uznán anglickým Kennel Clubem jako samostatné plemeno. Záhy se stal velmi populární a jeho hladkosrstý předchůdce začal být lehce vytlačován. Počátkem 20. století šlo o jedno z nejoblíbenějších plemen nejen v Anglii, ale i ve zbytku Evropy. Jeho popularita vydržela i mezi světovými válkami, lehce začala klesat po druhé světové válce. V současnosti se málokdy objeví foxík mezi top oblíbenými plemeny, ale má stabilní počet milovníků, kteří na něj nedají dopustit.

Povaha drsnosrstého foxteriéra

Foxteriér drsnosrstý je jako správný lovečák velmi aktivní a temperamentní. Má smysl pro humor a s radostí bude dělat jednu lumpárnu za druhou. Je vhodnou volbou pro aktivní lidi, kteří s ním budou aktivně sportovat a utahají jeho paličatou a zároveň inteligentní hlavu. Tito psi byli šlechtění k tomu, aby uvažovali při lovu samostatně, což se promítá dodnes do jejich chování. V současnosti je často využíván myslivci, pro které nejčastěji pracuje jako norník. Pokud nepatříte mezi myslivce a netoužíte si se s foxíkem věnovat loveckému výcviku a složit příslušnou zkoušku, doporučuje se zajistit psovi dostatek zábavy. Vhodný je některý ze psích sportů, perfektní volbou může být agility, dogfrisbee, dog dancing nebo flyball. Výcvik, i základní poslušnost, je třeba vést zábavnou formou, foxové totiž nemají rádi dril. Pokud se vám podaří i z obyčejného tréninku udělat zábavu, bude foxteriér nadšeně spolupracovat. S ohledem na specifické nároky na výcvik a také na jeho tvrdohlavost není fox ideální volbou na většinu disciplín sportovní kynologie či obedience. Ne že by nebyl schopen zvládnout důkladnější výcvik než „jen“ ten základní, majitel se u toho nicméně pořádně zapotí a většina foxíků nebude cviky předvádět s vojenskou přesností německého či belgického ovčáka.

Ať už se hodláte věnovat (byť rekreačně a občas) lovu nebo se chcete věnovat některému psímu sportu či „pouze“ chodit se psem na dlouhé procházky, je třeba foxteriérovi dopřát výcvik alespoň základní poslušnosti. Při výchově je třeba být důslední, odmala nastavit hranice a 100% na nich trvat. Majitel se nesmí nechat oklamat „nevinným“ kukučem štěněte, jinak z malého neposedy vyroste lump, který bude terorizovat celou rodinu i s nejbližším okolím. Při správné výchově a důsledné socializaci jde o milého a veselého rodinného psa. S dětmi vychází většinou velmi dobře, ale spíše s těmi staršími, kteří již chápou, jak se k psovi správně chovat. S menšími dětmi, které většinou netuší, jak poznat, že pes na ně pes nemá zrovna náladu, by nikdy neměl foxteriér zůstat o samotě. Foxteriér bohužel většinou nemá moc velkou trpělivost i na nevinné „pošťuchování“ menších dětí. Při správné socializaci se naučí vycházet s cizími psy, nicméně nebývá doporučován chov foxíka s dalšími zvířaty. Jeho lovecký pud je velmi silný a poměrně snadno může dojít k „nehodě“. Pokud dojde k důslednému zvykání na jiná zvířata odmala, tak si řada foxíků (ale rozhodně ne všichni) zvykne a dá jim pokoj.

Vzhled drsnosrstého foxteriéra

Foxteriér je středně velký a dlouhonohý lovecký pes. Jeho postoj „dostihového koně“ je pro něj typický. Jeho proporce jsou velmi dobře vyvážené, což platí především o proporcích mozkovny a obličejové části hlav. Srst foxíka je hustá s jemnou podsadou, je bohatá a velmi tvrdá. Povolené zbarvení je kombinace dvou či tří barev – bílé, hnědé (tříslové) a černé, základní barva je vždy bílá barva. Delší srst (zhruba 4 cm) naleznete na kohoutku, hřbetu, bocích a zadních končetinách. Na lopatkách bývá srst kratší, většinou okolo 2 cm. Na mordě je srst také poměrně dlouhá. Foxteriér celkově působí souměrně i elegantně. Kohoutková výška se pohybuje kolem 39 cm a váha mezi 7,5 a 9 kg.

Ke komu je drsnosrstý foxteriér vhodný

V současnosti se toto psí plemeno často chová v bytě, což s ohledem na jeho drobnější vzrůst není problém. Jeho až drátovitá srst s hustou podsadou mu umožňuje i celoroční pobyt venku. Nicméně tito psi ocení především pobyt v bytě nebo na zahradě s přístupem dovnitř. Velmi neradi tráví delší čas daleko od své rodiny. Je velmi zvědavý a rád sleduje, co se děje doma i na zahradě, pokud mu umístíte pelíšek tak, aby mohl sledovat dění kolem sebe, bude velmi spokojený. Péče o srst může být relativně náročná, je nutné ji několikrát ročně trimovat a pravidelně kartáčovat. Čas od času je třeba zastřihnout přerostlou srst na krku, zadních nohou i ocasu, a to především u výstavních psů. Pes je vhodnou volbou k aktivním majitelům, kteří mají zájem o lovecký výcvik nebo se chtějí věnovat některému psímu sportu.

Foxteriér hrubosrstý v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška se pohybuje kolem 39 cm.
• Váha se pohybuje mezi 7,5 a 9 kg.

Srst:

• Srst je hustá s jemnou podsadou, je bohatá a velmi tvrdá.

Zbarvení:

• Povolené zbarvení je kombinace dvou či tří barev – bílé, hnědé (tříslové) a černé, základní barva je vždy bílá barva.

Jak dlouho žije:

• Drsnosrstý foxteriér se dožívá 13 až 14 let.

Odkud pochází:

• Anglie

Pro koho je vhodný:

• Jsou to inteligentní a energičtí psi, kteří potřebují utahat psychicky i fyzicky. Jsou tak vhodnou volbou do aktivní rodiny.
• Stále jsou hojně využívání myslivci jako norníci a slídiči. Pokud se nevěnujete lovu nebo jen výjimečně, můžete se i „jen tak“ pro zabavení psa věnovat loveckému výcviku a složit loveckou zkoušku.
• Jako správní lovečáci trpí občasnou tvrdohlavostí. Často také nespolupracují při standardním výcviku, velmi rychle se začnou nudit. Je třeba být při výcviku trpěliví a kreativní. Jsou tak vhodní pro zkušenější chovatele, kteří si poradí se specifiky foxteriéří povahy.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva