
Podhalaňský ovčák bude chránit do roztrhání těla
Podhalaňského ovčáka si všimnete ihned, jde totiž o velkého a bílého psa, kterého jen tak nepřehlédnete. Jde o věrného psa, který byl vyšlechtěn jako pastevec. K svému původnímu účelu se využívá sporadicky, čím dál častěji ho ale můžeme vidět v roli služebního psa, hlídače nebo aktivního společníka.
Podhalaňský ovčák, nebo také podhalaňský pastevecký pes byl vyšlechtěn v polských Tatrách. I když dnes pase málokdy, rozhodně se neztratí. Je to samostatný a aktivní pes, který je vůči své rodině loajální a neváhá jí bránit. Je to oddaný pes, který si se svou smečkou vytváří silné pouto. Je to větší pes, kterému na eleganci dodává sněhově bílá barva a delší krásná srst. Často se u něj projevuje nejen vysoká inteligence, ale samostatnost a tvrdohlavost. V kombinaci s vysokými nároky na pohyb nebývá doporučován začátečníkům, vhodný je spíše pro pokročilejší chovatele se špetkou přirozené autority.
Důvody, proč si pořídit podhalaňského ovčáka
- Oddanost a věrnost, to jsou hlavní povahové vlastnosti tohoto většího chlupáče. Jde o psa, který si vytváří silné pouto se svou smečkou a chrání jí za každou cenu.
- Má přirozené hlídací schopnosti. Je ostražitý, odvážný a instinktivně chrání svůj domov a svou rodinu před jakýmkoliv nebezpečím.
- Podhalaňský ovčák je klidný a vyrovnaný pes se silnými ochranářskými instinkty. Není agresivní, zpravidla se jen v případě nutnosti brání (případně svou rodinu). Navzdory své velikosti a nezávislosti tak bývá doporučován i do rodiny s dětmi.
- Bývá přizpůsobivý a pokud má dostatek pohybu a prostoru, snadno si zvykne na venkově i ve městě. Nejlépe se cítí ve věších prostorách, přeci jen sám není žádný drobeček. Bude tak spokojenější na rozlehlé farmě nebo v domě se zahradou než v malém městském bytě.
- Na eleganci mu dodává hustá bílá srst, která ale není až tak náročná na péči. Stačí jí pravidelně pročesávat a sama odpuzuje nečistoty.
- Je chytrý a učenlivý a se správným přístupem velmi dobře reaguje na výcvik. Snadno tak reaguje na nové povely a může být tak využit nejen jako hlídač nebo pastevec ale i jako aktivní rodinný společník.
- Jako horské plemeno je velmi odolný vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Patří také mezi zdravější psy, s trochou štěstí a se správnou péčí s ním budete chodit na veterinu pouze na očkování.
- Svou rodinu miluje z celého srdce a je tak skvělým společníkem nejen pro velkou rodinu, ale i pro jednotlivce. Je trpělivý a klidný, pokud je dobře socializovaný a vychovaný, dobře vychází i s dětmi, s kterými vymýšlí lumpárny.
Důvody, proč si NEpořídit podhalaňského ovčáka
- Podhalaňský ovčák je silný a velký pes. Potřebuje majitele, který bude při výchově důsledný a trpělivý a naučí ho alespoň základní pravidla slušného chování. Kromě dobrého přivolání by měl zvládat i chůzi na vodítku – přeci jen když takto velký zabere, tak budete mít plné ruce práce ho udržet u sebe.
- Patří mezi větší psí rasy, potřebuje tak dostatek prostoru. Garsonka uprostřed velkoměsta nebude pro něj to pravé ořechvé.
- Je to plemeno plné energie, potřebuje tak dostatečné množství pohybu. A protože je chytrý, potřebuje unavit i hlavu. Je tak třeba se mu věnovat i několik hodin denně, jinak se bude nudit a bude vymýšlet lumpárny. Také je třeba pamatovat na to, že nejde o pouhou okrasu na zahradu. Pouhé pobíhání po vlastním pozemku mu opravdu stačit nebude.
- Má silné ochranné instinkty, což je výhodou i nevýhodou. Psa je potřeba důkladně socializovat a naučit ho rozlišovat situace, při kterých má hlídat a kdy jeho ochrana není potřeba. Především pokud máte časté návštěvy, je potřeba ho na ně navyknout, jinak může nepřiměřeně zakročit.
- Podhalaňský ovčák je chytrý, ale i samostatný a tvrdohlavý. Vyžaduje tak pevné a ideálně i zkušené vedení. Pokud nemáte zkušenost s výcvikem tvrdohlavějších psů (a ideálně i trochu přirozené autority), pak může být velmi náročné tohoto psa zvládnout.
- Je třeba se psovi věnovat, a to denně. Ať strávíte čas výcvikem, dlouhou procházkou nebo péčí o srst, nudit se s ním opravdu nebudete. Pokud dopředu tušíte, že na něj nebudete mít dostatek času, raději se poohlédněte po klidnějším a méně náročném plemeni.
- Svou rodinu miluje a potřebuje být co nejvíce v kontaktu s ní. Není tak vhodný k lidem, kteří tráví celé dny v práci a není z tohoto důvodu vhodný ani do kotce.
- Je to větší pes, který toho hodně sežere. A protože je veliký, potřebuje i kvalitní žrádlo, které dobře vyživuje jeho klouby. Jen samotná strava vás tedy u tohoto psa může přijít na relativně veliké peníze.
- Má tendenci štěkat na cizí lidi nebo neobvyklé zvuky. Je tak třeba zapracovat na povelu typu „ticho“.
- Jako mnoho dalších věších psů, i tento dospívá relativně dlouhou dobu. Zpravidla dospívá až kolem třetího roku věku, je tak třeba se obrnit při jeho dospívání trpělivostí.
Historie podhalaňského ovčáka
Od 5. století se pastevečtí psi, kteří mají za úkol chránit stádo, šlechtí nejčastěji v bílé barvě. Toto zbarvení má několik důvodů, za prvé se snadno ztratí ve stádě ovcí a také byli na první pohled pro pastevce dobře rozeznatelní od nejčastějších predátor – vlků a medvědů. První zmínky o podhalaňském ovčákovi se objevují v 17. století. Mezi předky tohoto plemene patří bezpochyby maďarský kuvasz, slovenský čuvač nebo maremmansko-abruzský pastevecký pes. Rozvoj plemene byl pozvolný, skokově se plemeno posunulo v období mezi světovými válkami. Mauryc Trybulski v té době patřil mezi hlavní nadšence a chovatele tohoto plemene. Sám sepsala a prosadil vůbec první oficiální standard plemene. Plemeno bylo oficiálně představeno roku 1937 na první oficiální výstavě. Trybulski v průběhu druhé světové války bohužel padl, naštěstí před svou smrtí stihl nadchnout pro toto plemeno řadu dalších lidí, kteří v chovu a rozvoji plemene po druhé světové válce pokračovali.
Podhalaňský ovčák často spolupracoval se svým polským kolegou, tedy polským nížinným ovčákem. Zatímco úkolem polského nížinného ovčáka bylo pracovat přímo se stádem, například pomáhat v přemístění na jinou pastvinu, hlavním úkolem podhalaňského ovčáka bylo stádo chránit od zlodějů nebo od predátorů. Na šíření plemene ve své domovině, tedy polských Tatrách, mělo velký vliv založení Tatranského národního parku. Na jednu stranu došlo k potřebné důslednější ochraně tamní přírody, na druhou stranu to vedlo i k omezení pastevectví v této lokalitě a tím pádem i k postupnému omezení počtů těchto zajímavých psů. Postupně ale našel tento pes svou roli jako hlídač domů a pozemků, ale i jako společenský pes nebo služební pes. FCI uznalo toto jedinečné psí plemeno v roce 1963. Jde o poměrně vzácnou rasu, ve své domovině se objevuje nejčastěji, mimo Polsko ho najdeme spíše sporadicky. Přesto i v České republice můžeme najít několik chovatelských stanic a tím pádem i několik desítek těchto krásných psů.
Povaha podhalaňského ovčáka
Podhalaňský ovčák patří mezi vyrovnané a i velmi odvážné psy. K cizím lidem bývá přirozeně nedůvěřivý, i z tohoto důvodu bývá skvělým hlídacím psem, který dokáže samostatně pracovat. I když v současnosti hlídá stádo sporadicky, má stále silný hlídací a ochranářský instinkt, svěřený pozemek a svou rodinu tak bude hlídat do roztrhání těla. Potřeba je proto psa důsledně od štěněte vychovávat, ideálně v pozitivním duchu. Má sklony k dominanci a nepodřídí se každému člověku, je tak doporučován lidem se zkušeností se psy a ideálně s větší špetkou přirozené autority. V momentě, kdy přijdete na ideální způsob jak na něj, budete mít doma skvělého parťáka, který se s vámi nadšeně vrhne i do komplikovanější obedience výchovy.
Svou rodinu miluje a je schopen za ni položit život. I když se z předchozího popisu může zdát, že jde o psího drsňáka, není to tak 100% pravda. Kupříkladu z celého srdce miluje i děti v rodině a nechá si od nich ledacos líbit a je k nim až překvapivě jemný a pozorný. Jako u většiny dalších psů se ovšem doporučuje mít ty nejmenší děti v přítomnosti psa pod dozorem. S dalšími psy či zvířaty zpravidla vychází bez obtíží, pokud si sednu osobnostně. Bývá ale zpravidla doporučován k životu a práci na statku nebo farmě plné zvířat.
Vzhled podhalaňského ovčáka
Podhalaňský ovčák má obdélníkovitý rámec těla a kompaktní stavbu těla. Zajímavostí je, že délka těla u fen je trochu delší, než u psů. Lebka psa je zaoblená, stop je výrazně značený. Středně velká nosní houba je černá, tlama se postupně zužuje. Zuby jsou silné a pravidelné, tlama má nůžkovitý nebo klešťovitý skus. Tmavě hnědé oči jsou středně velké a okraje očních víček jsou tmavé. Trojúhelníkovité uši jsou středně velké a středně dlouhé, zpravidla jsou dobře osrstěné. Dobře osvalený středně dlouhý krk je bez laloku a je hustě porostlý. Na mohutném trupu je dobře vyznačen kohoutek. Ocas je středně vysoko nasazen a nesen je zpravidla pod úrovní hřbetní linie. V akci bývá nesen vysoko nad hřbetní linií, svěšený pak dosahuje k hleznům. Kratší a hustá srst je na hlavě, tlamě a předních částech končetin. Na krku srst tvoří hustý límec, na těle je srst dlouhá a velmi hustá. Srst je doplněna hustou podsadou. Bohatě je osrstěný i ocas. Jediné povolené zbarvení je bílé. Kohoutková výška plemene se u psů pohybuje v rozmezí 65-70 cm, u fen se pohybuje v rozmezí 60-65 cm. Hmotnost u psů i fen se pohybuje v rozmezí 45-69 kg.
Ke komu je podhalaňský ovčák vhodný
Podhalaňský ovčák patří mezi větší psy, potřebuje tak k spokojenému životu dostatek životního prostoru. Nebývá tak doporučován do bytu, především malého a dobře vytápěného. Nejen že se tam pořádně nevejde, ale bude mu s ohledem na hustou srst teplo. Bude nadšený i z menší zahrady, ale čím větší pozemek dostane na starost k hlídání, tím bude víc spokojený. Zvládne celoroční pobyt venku, ale s ohledem na jeho prostorové nároky a velkou navázanost na člověka se nehodí do kotce. I pokud bude mít váš chlupáč k dispozici dostatečně velkou zahradu, bude také potřebovat, aby se mu občas (ideálně denně), někdo věnoval. Nadšený bude z dlouhých procházek, z náročnějšího výcviku nebo z možnosti práce na farmě. Ke spokojenosti potřebuje i co nejčastější kontakt se svou rodinou.
Podhalaňský ovčák má sice delší hustou srstí, přesto péče o srstí není až tak náročná. Pravidelnému vyčesávání se nicméně nevyhnete, aby se odstranily odumřelé a uvolněné chlupy. Vyčesávání je potřeba zintenzivnit v době línání psa, jinak nejen že budete mít všude nánosy chlupů, ale pes bude i jeden velký chuchvalec. Srst má samočistící schopnost, není tak třeba příliš často psa koupat. I když jde o psa odolného vůči nepříznivému počasí, je potřeba mu dopřát alespoň nějaké zázemí na velmi špatné počasí v podobě sněhové vánice nebo naopak vůči velkému vedru.
Podhalaňský ovčák v bodech
Velikost:
- Kohoutková výška plemene se u psů pohybuje v rozmezí 65-70 cm, u fen se pohybuje v rozmezí 60-65 cm.
- Hmotnost u psů i fen se pohybuje v rozmezí 45-69 kg.
Srst:
- Delší krycí srst, hustá podsada.
Zbarvení:
- Pouze bílé.
Jak dlouho žije:
- Podhalaňský ovčák se dožívá 10 – 12 let.
Odkud pochází:
- Polsko
Ke komu je vhodný:
- Patří mezi větší psy, ocení tak dostatek prostoru. Vhodný je tak především na rozlehlý pozemek, kde se se „vydovádí“ jeho ochranou.
- Vhodný je především k aktivním lidem, kteří mají možnost se mu pravidelně věnovat, pouhé pobíhání po zahradě mu stačit nebude. Je to pracák, který je zvyklý pracovat a potřebuje tak ideálně zaměstnat nejen nohy, ale i hlavu. Vhodný je například k ochraně majetku nebo na různé vytrvalostní sporty typu dog trekking.
- Hravě zvládne celoroční pobyt venku, jeho srst ho ochrání před špatným počasím. Přesto není doporučeno umístit ho do menšího kotce. Je zvyklý se volně pohybovat po pozemku a zároveň vyžaduje častou pozornost člověka, na kterého se citově upíná.
- Byl vyšlechtěn k samostatné práci, a proto si dvakrát rozmyslí, zda uposlechne vyslovený povel. Nebývá proto doporučován úplným začátečníkům jako první pes. Lépe si s ním poradí člověk se zkušenostmi se psy a ideálně i člověk s větší špetkou přirozené autority.
- Miluje lidskou společnost a ocení rodinu, kde bude „neustále“ někdo doma. Mnoho jedinců plemene má totiž sklony k separační úzkosti.
Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com