Americký kokršpaněl má neustále dobrou náladu

Američtí kokršpanělé jsou aktivní a veselí společníci, kteří milují svou rodinu a skvěle vychází i s menšími dětmi. Jde o zástupce španělů a jak na jejich vzhledu, tak chování je zřejmá jejich příbuznost s anglickými kokršpaněly. Americký kokr je nicméně především společník, který na první pohled zaujme dlouhou a bohatou srstí.

Oproti tomu anglický kokr, který je sice čím dál častěji využíván také jako společenský pes, má stále více vyvinuté pracovní schopnosti a stále se využívá i jako pracovní, především lovecký pes. Americký kokršpaněl je aktivní, veselý a chytrý. Velmi dobře vychází s dětmi, je tak vhodnou volbou do rodiny. Vyhledává společnost svého pána a za všech okolností se ho snaží potěšit. Toto plemeno o něco více než jeho angličtí příbuzní vyžaduje péči o srst. Velmi ocení pobyt v bytě a samozřejmě i zahrádku, ovšem s přístupem do domu.

Důvody, proč si pořídit amerického kokršpaněla

• Menší pes, který se snadno vejde do bytu, ale i do domu se zahrádkou.
• Americký kokr má neustále dobrou náladu. S úsměvem bude vítat členy domácnosti, ale i cizí návštěvy.
• Jeho krásná jemná srst vybízí k pohlazení. A pokud máte výstavní ambice, bude americký kokr vhodnou volbou.
• Američtí kokři vyžadují pohyb a zaměstnat hlavu. Ocení alespoň jednu delší procházku denně nebo trénink některého psího sportu. Jsou nicméně na pohyb o něco méně nároční než jejich angličtí příbuzní.
• Americky kokr miluje jídlo. Všechno. Díky této vlastnosti ho lze velmi snadno cvičit. Za dobrotu udělá cokoliv.
• Můžete si vybírat z různých barevných variant. Nejčastěji se toto malé psí plemeno objevuje v hnědé či mahagonové barvě. Nechybí ani černá nebo kombinace více barevných variant s pálením.

Důvody, proč si NEpořizovat amerického kokršpaněla

• I když mají srst s hustou podsadou, nehodí se k celoročnímu pobytu na zahradě. Byli šlechtěni především jako společníci a delší samota jim nedělá dobře.
• Jejich hedvábná srst má svou nevýhodu. Vyžaduje pravidelnou péči, a to jak pravidelné kartáčování, tak i mytí a šampónování.
• Chlupy, chlupy, chlupy. Ano, tito krásní pejsci i při pravidelné péči o srst línají.
• Angličtí kokři jsou často stále bráni jako lovci, američtí kokři spíše jako společníci. Přesto také vyžadují poměrně hodně pohybu a nejde tedy o psa, kterého umístíte v elegantní póze na gauč a občas s ním obejdete blok.
• Je třeba s nimi pečlivě trénovat samostatný pobyt v domácnosti. I když existuje poměrně velké množství plemen, která jsou ještě o něco větší závisláčci než kokři, těmto psům nedělá delší samota moc dobře na duši. Určitou výhodou je, že nemívají větší destruktivní sklony.

Historie amerického kokršpaněla

Američtí kokršpanělé jsou řazení mezi španěle, tedy lovecké slídické psy. Jak jejich název napovídá, pochází z Ameriky, kde byl vyšlechtěn z anglického kokršpaněla. Několik let před oficiálním uznáním anglického kokra jako samostatného plemene se dostali do USA. V Americe se při šlechtění plemene zaměřili především na vzhled a na lovecké vlastnosti nebrali tamní chovatelé ohled. Postupně vznikly dvě varianty odlišných kokršpanělů - jak povahově, tak vzhledově. Původně byla plemena chována společně, američtí chovatelé nakonec docílili (i přes nelibost anglických chovatelů) oficiálního rozdělení psích plemen. K rozdělení došlo v roce 1946 a obě plemena začala být záhy populární, každé z trochu jiného důvodu. Od oficiálního rozdělení plemene je nicméně stále v Americe o něco populárnější tamní varianta kokra, v Evropě zase ta anglická.

Povaha amerického kokršpaněla

Americký kokr je vyrovnaný a klidný společník, který bude vycházet s celou rodinou. Ve srovnání se svými anglickými příbuznými je americký kokr mírnější a poslušnější. Je o něco klidnější, a to jak doma, tak i venku. Je velmi inteligentní a rychle se učí. Tyto pozitivní vlastnosti uplatní nejen v rámci výcviku základní poslušnosti, ale i při různých psích sportech typu agility. Má nicméně o něco menší nároky na pohyb, ocení tedy delší procházku či pravidelné tréninky některého z psích sportů. Když ovšem občas větší dávka pohybu nevyjde, rád se bude povalovat na gauči. Anglický kokršpaněl bude rád trávit čas především procházkami přírodou, americký kokr nepohrdne městským prostředím nebo i výstavním kruhem. Oba kokři nezapřou společný původ, a to jak vzhledem, tak povahou. Přesto lze poměrně spolehlivě říct, že anglický kokršpaněl je o něco větší sportovec a především lovec, americký kokr je spíše společník.

Vzhled amerického kokršpaněla

Americký a anglický kokršpaněl si jsou velmi podobní, ale i člověk, který některého z těchto psů nechová, poměrně snadno rozpozná rozdíl. Tito dva kokři se liší stavbou těla a také délkou srsti i povahou. Americký kokr má kratší čenich a horní pysky překrývají spodní čelist. Oči jsou kulaté a tmavé. Americký kokr má dlouhé a vysoko nasazené, svěšené uši. Krk je mírně klenutý bez laloku a vystupuje plynule z plecí. Kokr disponuje kompaktním trupem a hrudníkem. Ocas je nasazený v prodloužené horní linii zad. V některých zemích bývá ocas stále kupírován, což v ČR již několik let není možné. Končetiny jsou rovné a svalnaté. Typická pro amerického kokra je jemná, hedvábná srst s kratší podsadou. Na hrudníku, břiše, uších a zadní straně končetin je srst delší než na zbytku těla a vytváří typickou siluetu psa. Povolené zbarvení je černé, čokoládově hnědé, mahagonové, játrové, béžové nebo kombinace dvou či tří barev, a to ve spojitosti s bílou nebo černou s pálením. Kohoutková výška je 34-39 cm a průměrná hmotnost je 9-13 kg.

Ke komu je americký kokršpaněl vhodný

Americký kokršpaněl bývá chován především jako společenský a výstavní pes, a to díky své husté srsti. Miluje své lidi, takže mu opravdu bude nejlépe ve společnosti jeho rodiny. Je to flegmatik, který je velmi klidný a v domácnosti o něm téměř nebudete vědět. Je inteligentní a nové pokyny se naučí velmi rychle. Jeho inteligence a lovecká minulost jeho předků může být určitou nevýhodou, je třeba ho unavit psychicky i fyzicky. I když to jde o něco snadněji než u jeho anglických příbuzných.

Péče o srst amerického kokra může být pro řadu lidí poměrně náročná. Je třeba ji pravidelně koupat a vyčesávat, především pokud máte výstavní ambice. A také pokud chcete, aby srst vašeho psího kamaráda nebyla plná chuchvalců, ale krásně hedvábná a lesklá. Kokři občas trpí na infekce a záněty očí a uší, je třeba je pravidelně kontrolovat a v případě potřeby pravidelně čistit.

Americký kokršpaněl v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška je 34-39 cm.
• Průměrná hmotnost je 9-13 kg.

Srst:

• Středně dlouhá, jemná, hedvábná srst s kratší podsadou. Na hrudníku, břiše, uších a zadní straně končetin je srst delší než na zbytku těla.

Zbarvení:

• Černé, čokoládově hnědé, mahagonové, játrové, béžové nebo kombinace dvou nebo tří barev, a to ve spojitosti s bílou nebo černou s pálením

Jak dlouho žije:

• Americký kokršpaněl se dožívá 10 až 14 let.

Odkud pochází:

• Amerika

Pro koho se hodí:

• Společenský a výstavní pes, který bude spokojený v městském bytě s občasnou dlouhou procházkou či tréninkem nějakého psího sportu.
• Je aktivní a inteligentní, přesto nevyžaduje až tolik pozornosti jako jeho angličtí příbuzní.
• Je vhodným společníkem aktivních seniorů nebo do aktivní rodiny.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva