Jak přežít pubertu u psa

Mít doma psího kámoše s sebou přináší spoustu radostí, ale i starostí. Po štěněcím období „piraňa“, kdy v rámci přezubování má řada štěňat tendenci rozkousat vše co jim přijde pod čumák a po nekonečném učení základních hygienických návyků se těšíte na „normálního“ psa. Ale ouha, na štěněcí období navazuje puberta. Tohle období může být pro vás i pro psa emoční rodeo, plné výzev, kdy se z vašeho doposud poslušného štěněte ze dne na den stane lump, který ignoruje povely a zdá se, že neví ani jak se jmenuje nebo kdo je jeho páníček. Dobrá zpráva je, že jde o vývojovou fázi, která časem přejde. Se správný přístupem a trpělivostí vše zvládnete a pomůžete psovi vyrůst v sebevědomého a stabilního dospěláka.

Každý pes je jedinečný – u některých si puberty sotva všimnete, jiní vás zaskočí nečekanými změnami chováním, které mohou být velmi intenzivní a náročné. Většina odchylek v chování psa v průběhu puberty je normální a přirozená, i když přežít toto období může být pro jeho majitele velká výzva. V článku si povíme, co vás s psím puberťákem čeká a co zhruba se v jeho hlavě děje a jak se s pubertou vypořádat k spokojenosti vás obou.

Co je psí puberta a kdy ji čekat?

Definic psí puberty je celá řada. Dá se definovat jako přechodové období mezi štěněcím věkem a dospělostí – nebo trochu přesněji mezi sexuální a sociální zralostí. V praxi to znamená, že pes je v průběhu puberty fyzicky schopný rozmnožování, ale mentálně je stále mladý a nedospělý.

U fen bývá puberta zpravidla spojena s prvním háráním. To může nastat už od přelomu čtvrtého a pátého měsíce, ale klidně i kolem 18. měsíce věku. Feny tak mohou s pubertou začít o něco dříve než psi. U psů může být nástup puberty o něco méně nápadný a spíše ho poznáme díky souhrnu několika znaků. Objevuje se zvýšený zájem o okolí, pes začne rozlišovat feny a psy, vše důkladněji a častěji očichává, začíná zvedat nohu při čůrání nebo více značkuje a časem se snaží naskakovat na vše možné, nejen na feny.

Nejčastěji se psí puberta rozjíždí mezi 6.-9. měsícem věku. Je důležité si uvědomit že nástup puberty může být velmi individuální a záleží i plemeno od plemene a od velikosti psa. Zpravidla u menších psů začíná puberta dříve než u větších psů. Není tedy třeba panikařit, pokud se u psa puberta začne projevovat již ve čtyřech měsících nebo až po prvním roce.

Co se děje v hlavě psího puberťáka?

Během puberty dochází k výrazné přestavbě a vývoji mozku – velmi podobné změny probíhají i v pubertě u lidí. V tomto období zvíře prochází silnými emocemi, různorodé impulsy se hůře kontrolují a schopnost plánovat nebo se zodpovědně chovat je velmi omezená. Pro psa je složitější sebekontrola a mladí psi nedokážou dobře zvážit rizika, ani si neuvědomují, co jim riskantní chování může přinést. Pes znenadání vyráží za zvěří, skočí pod auto nebo se zaplete do konfliktu s dalším psem. V tomto období se o něco rychleji rozvinou strachové reakce než schopnost ovládat různé emoce. Vše se ale během puberty vyvine a po pubertě pes reaguje standardně.

V průběhu puberty má pes silnou potřebu se osamostatnit, chce si zkusit „rozhodovat se sám za sebe“ a dělat si věci po svém. Na druhou stranu touží zároveň po pozornosti člověka a potřebuje se občas pomazlit a ujistit se, že je všechno v pořádku. Tyto protichůdné pocity mohou vést k nejistotě, zmatení a výrazným výkyvům v chování. Pes se v tomto období může začít chovat jinak, než jste byli doposud zvyklí. Důležité je zůstat v klidu a obrnit se trpělivostí – jde o přirozenou součást vývoje.

U psích samců dochází v pubertě k větší produkci testosteronu – tento hormon jim dodává odvahu a může vést k tendenci „dělat ramena“ na jiné psy a pes se snadno dostane do konfliktu. V momentě, kdy ke konfliktu dojde, puberťák zpravidla neví, jak tuto situaci řešit a jak z ní ideálně odejít. S tím se dá ale pracovat a psa naučit, jak podobné situace řešit. U fen může být puberta o něco klidnější než u psa, ale samozřejmě to nemusí být pravidlo.

Běžné výzvy psí puberty a co s nimi: 

1. Zhoršení poslušnosti, aneb „selektivní hluchota“ 

Pes, který ještě před týdnem krásně reagoval na přivolání a zvládal spoustu dalších povelů vás najednou ignoruje. V pubertě se v mozku mění způsob zpracování informací. Informace mozek neztratil ale díky změnám, které v něm probíhají nemusí být tyto informace nějakou dobu dostupné.

Podle studií pes poslouchá zpravidla lépe v 5 měsících než v 8, což asi málokterého pejskaře, který doma psího puberťáka již měl, překvapí. Zajímavostí je, že podle některých pokusů má řada psů tendenci v osmi měsících lépe poslouchat někoho jiného než svého majitele. Jde zpravidla o klasický vzdor jako u mnoha dalších živočišných druhů, kdy pes vůči „rodičům“ vzdoruje a ignoruje je, s cizí autoritou ovšem nemá problém spolupracovat.

Co s tím? Klíčem je trpělivost a důslednost. Na provedení cviku vždy trvejte, zároveň ale nečekejte, že pes v pubertě bude ve výcviku dělat zázraky. U řady psů je třeba se v tomto období vrátit k základům a trénovat. Postupujte ve výcviku klasicky, od klidného prostředí a snadnějších cviků po cviky náročnější a v rušnějším prostředí. I v pubertě většina psů nejlépe reaguje na pozitivní metody výcviku oproti křiku nebo fyzickým trestům.

Strachové období 

Těchto období může mít pes v průběhu života několik, zpravidla se jim nevyhne během štěněcího období a v pubertě, některým se ještě zopakují v dospělosti nebo ve stáří.. Pes začne reagovat vyděšeně na situace nebo lidi, které mu dříve nevadily. Toto období může trvat i několik týdnů, často psa přejde. U fen může strachové období souviset s háráním.

Co s tím? Je důležité abyste vy zůstali v klidu a psa netrestejte. Křik situaci zhorší a pes by si s danou situací spojil další stres. Dejte mu čas, aby podnět zpracoval a buďte mu oporou. Řadu strachových situací můžete procvičovat a psa postupem času ujistit, že se nic neděje.

Plemenné vlastnosti v plné síle 

Puberta je období, kdy se začínají naplno projevovat vrozené sklony a vlastnosti typické pro dané plemeno. Například border kolie a další ovčácká plemena mohou začít pást děti nebo auta, u chodského psa se může objevit teritoriální chování, ohaři nebo setři začnou reagovat na pohybující se objekty a začnou lovit.

Co s tím? Seznamte se s typickým chováním pořízené psí rasy a věnujte se se psem cíleným tréninkům, které tyto sklony přesměrují na žádoucí aktivity. Například i s „městskou“ border kolii se můžete věnovat sportovně pasení ovcí nebo sportům, při kterých využije své sklony – např. sporty zaměřené na míček či frisbee (pozor na období, kdy s těmito sporty začít s ohledem na vývoj kloubů). Honiči a další psi se skvělým čichem zase ocení pachové sporty – nosework nebo mantrailing. Nečekejte, že psa v dospělosti vlastnosti typické pro jeho plemeno přejdou. Naopak – pokud se s těmito sklony naučíte pracovat, předejdete řadě problémů, které vás v souvislosti s tímto chováním čekají v dospělosti.

Nespolehlivé přivolání 

Pes v pubertě často ztrácí zájem o spolupráci a pozornost raději věnuje okolí. V tomto období je přivolání často sázkou do loterie. I když pes měl přivolání natrénované i v náročnějších situacích, najednou vás na zavolání ignoruje. Riziko úrazu nebo konfliktu se zvyšuje – pes, který doposud nelovil, najednou vyrazí za zvěří a srazí ho auto. Nebo se pokusí skamarádit se psem, který o něj nestojí a dojde ke rvačce.

Co s tím? Používejte stopovačku – nejde o ostudu, ale bezpečnostní pojistku. Umožní psovi volnější pohyb a vám kontrolu. Není nutné ji vždy držet, ale mějte ji v dosahu, abyste psa v případě potřeby zastavili dupnutím na stopovačku. Zvláště v počátcích puberty, kdy teprve zjišťujete, jak moc velký nesmysl je pes schopen vymyslet, je jištění psa nezbytné. Nadále trénujte přivolání v různých situacích, psa odměňujte za správné chování a postupně zvyšujte obtížnost.

Sociální výkyvy 

V pubertě je u psa velká touha po sociálních kontaktech, zároveň si pes začíná vybírat. Štěně má tendenci kamarádit se s každým, puberťák může zanevřít i na kamaráda z dětství. Testosteron u samců může způsobovat napětí a nesnášenlivost vůči dalším psím samcům. Hypersociální plemena jako zlatý retrívr nebo labrador naopak chtějí často všechny umazlit a kamarádit se navzdory tomu, že druhý pes o jejich náklonost nestojí a dává to najevo. Správně socializovaný dospělý pes signály druhého psa přečte a zachová se podle nich, puberťák pokračuje ve svém super přátelském chování nebo v agresi.

Co s tím? Psa socializujte od štěněte. A to i pokud štěně ještě není očkované, jen mu důkladně vybírejte kamarády, u kterých věříte, že jsou zdravotně v pořádku a jsou již očkovaní. U extrémně kamarádských puberťáků nebo nedůvěřivých psů můžete s kamaráděním začít procházkou na vodítku – psy k sobě zpočátku napouštějte. Až když se pes zklidní, můžete je nechat očichat a případně i pohrát. Postup opakujte několikrát. Zpočátku psovi může trvat i přes půl hodiny, než se začne ovládat, při některém z dalších pokusů to ale již může být deset minut a pak jen dvě. Ne vždy musí být psi kamarádi, stačí když se naučí vzájemné toleranci.

 Značkování o očůrávání 

Očůrávání je pro psy, a i pro řadu fen přirozené a začínají s ním právě během puberty. Nicméně pes by neměl značkovat kupříkladu auta nebo vchodové dveře domu či bytu. A už vůbec by neměl značkovat doma. Pokud pes značkuje doma, vylučte nejprve zdravotní problém – může mít například infekci močových cest. Pes je zdravý? Pak může močit doma ze stresu nebo protože se cítí osamělý. V takovém případě často učůrává do postele, nebo do pelíšku nebo jiná místa, kde se cítí v bezpečí.

Co dělat? Okamžitě reagujte. Venku psa jemně odtáhněte na vodítku a použijte povel typu „nesmíš“. Buďte důslední, pes si časem zafixuje místa, která nesmí značkovat. Pokud jde o stres, sledujte psa non-stop a začněte pracovat na zdroji stresu. Pokud pes zvládne stresovou situaci, měl by přestat značkovat. I v domácnosti platí, že je vhodné psovi zabránit v značkování jemným odtažením psa. Kastrace v tomto případě zpravidla nepomáhá.

Naskakování

Bez ohledu na to, zda pes obtěžuje tímto způsobem lidi nebo předměty, nemusí mít toto chování vždy sexuální motivaci. V tomto případě občas kastrace může pomoci, ale záleží na důvodech, proč si pes toto chování osvojil. Často jde o projev stresu nebo je pes přemotivovaný z procházky s mnoha vzruchy, nebo je přetažený z náročného tréninku nebo se nudí a vyžaduje si pozornost. I když psa napomenete, jde pořád o pozornost, tedy pes docílí svého.

Co s tím? Sledujte, kdy pes nejčastěji naskakuje. Upravte program a náročnost procházek nebo tréninku, psa zklidněte a jemně odveďte. V tomto případě není na škodu psa i lehce okřiknout, aby si uvědomil, že jde o nežádoucí chování. Fyzické tresty nebo bezhlaví křik ale není řešení, problém se naopak může zhoršit a pes se vás bude bát. Důležité je přijít na důvody naskakování.

Motivace

Co dříve fungovalo na štěně, najednou puberťáka nezajímá. Pes špatně vyhodnotí jaká situace je pro něj prospěšná a je občas obtížné přijít na to, jak získat jeho pozornost.

Co s tím? Je třeba pracovat s motivací a přijít na to, co psa opravdu zajímá. U žravějšího psa může zafungovat „lepší“ pamlsek (např. domácí dobroty, kousek párku či sýru). Další psi jsou nadšení z hračky – psovi nestačí hračku pouze hodit, musíte si s ním aktivně pohrát a pořádně u toho „blbnout“, abyste psího puberťáka opravdu zaujali. Pro psi milující psí společnost může být motivací to, že je po výcviku pustíte k dalšímu psovi, s kterým bude moci dovádět.

Péče o psího puberťáka

Kastrace – mnoho lidí považuje kastraci jako odpověď na téměř jakékoliv problematické chování – např. agrese nebo naskakování. Ať kastraci zvažujete z jakéhokoliv důvodu (například mnoho útulků nebo spolků věnující se dočasné péči mají kastraci jako jednu z podmínek úspěšné adopce psa), pak je ideální počkat alespoň do 1,5 roku psa, ideálně do jeho 2 let. Předčasná kastrace může negativně ovlivnit psa (i fenu) jak psychicky, tak fyzicky. Například růstové chrupavky / ploténky se u psa uzavírají až mezi 9.-12. měsícem a pubertální hormony mají na správný vývoj těchto chrupavek vliv. Z psychického hlediska může být pes po předčasné kastraci reaktivní a mohou se u něj rozvinout strachy, kterých bude obtížné se zbavit – příliš mladý pes nebude dostatečně psychicky vyspělý. Se strachem souvisí například hladina testosteronu, ten psovi dodává odvahu a pes bez něj může být nejist a může problémy řešit strachem nebo agresí. Nicméně i mladý pes může mít specifické zdravotní obtíže, jejichž nejlepším řešením je kastrace. Situaci zvažte jako celek a poraďte se s veterinářem, případně se zkušenějšími pejskaři.

Odpočinek a spánek – puberťák potřebuje méně spánku oproti štěněti, přesto pro správné fungování těla, ke zdravému vývoji a k zpracování zážitků potřebuje dostatek spánku. Přetažený puberťák bývá podrážděný, nepříjemný a nepozorný. Psa naučte odpočívat a nenechte ho dovádět celý den. Ideální je vytvořit mu klidné místo (klec, bouda, vyhrazený kout s pelíškem atd.), kde psa nebude nikdo rušit a kde si může několikrát za den zdřímnout nebo si dopřát alespoň jeden pořádný spánek i během dne. Všichni členi domácnosti (včetně dětí) se musí naučit, že psa mají nechat během jeho odpočinku v klidu.

„Naschvály“ a trpělivost – pes zpravidla nedělá cíleně naschvály, jen v pubertě neví, jak správně reagovat, a to díky „překotném“ vývoji mozku. Nerezignujte na výcvik psa a obrňte se trpělivostí. Zároveň na psa příliš netlačte a trénujte s rozumem – trénujte postupně, měňte prostředí a psovi dejte také možnost být hravým puberťákem, který se také potřebuje občas prostě jen vydovádět. Buďte trpělivý, psa toto období dříve či později přejde, ale zároveň nezapomeňte se psem trénovat a nestrpte mu všechny lumpárny jen proto, že je v pubertě.

Role majitele – musí plnit roli klidného průvodce tohoto rušného a pestrého období. Pes z vás potřebuje cítit autoritu, ale i jistotu a klid. Pro psa v pubertě je důležitá rutina a stabilita, což pomáhá snižovat nejistotu a stres. Pravidelné časy krmení, venčení ale i tréninku a odpočinku mu dodávají pocit bezpečí. Pokud jsou problémy s chováním extrémní, pes například ohrožuje okolí nebo sebe, vyhledejte zkušeného trenéra, který vám pomůže. I zkušenější chovatel se může setkat s jedincem, který je nad jeho síly.

Puberta je sice často náročné, ale klíčové období ve vývoji psa. Přístup, který zvolíte v této životní fázi, ovlivňuje budoucnost i charakter psa. Vyplatí se investovat čas, energii i trpělivost, vše se vám vrátí. Jednoho dne ze psa vyroste vyrovnaný a sebevědomý parťák, který vám bude dělat jen radost. 

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com