Habešská kočka je malá šelma, co umí chodit na vodítku

Habešská kočka je sebevědomá a odvážná kočka původem z Afriky. Kočičí znalci v ní na první pohled uvidí její předchůdce, kteří byli uctívány ve starodávném Egyptě a jsou vyobrazeny na mnoha různých předmětech z této země.

Habešská kočka byla nazývána dítětem bohů. Chování dnešní habešské kočky odpovídá jejímu původu – je velmi sebevědomá, společenská a statečná. Vhodná je především k lidem, kteří si s ní budou hrát a vymýšlet jí zábavu, jde totiž o velmi aktivní a zvídavé zvíře. Těmto kočkám se přezdívá bunny cats (zaječí kočka) nebo rabbit cats (králičí kočky), a to díky jejich zbarvení, které je podobné právě zbarvení zajíce. Na Slovensku se tato kočka častěji nazývá abesínská kočka, s tímto označením se můžeme setkat i v Čechách, ale spíše ojediněle.

Důvody, proč si pořídit habešskou kočku

• Habešská kočka je velmi společenská a kontaktní. Je ráda v centru dětní a ráda a často si řekne o pohlazení.
• Velmi ráda si hraje, a i se ráda učí různorodé kousky a triky. Poměrně ochotně se naučí i na vodítku, nebo aportovat.
• Jde o sportovně založenou kočku. Pokud budete mít kočku pouze v bytě, je třeba jí pořídit řadu škrabadel a „překážek“ po bytě, po kterých dle libosti bude moci chodit a dovádět.
• Hladká a krátká srst je nenáročná na údržbu, není třeba jí často vyčesávat.
• Má veselou a pozitivní povahu, která jí vydrží i do vysokého věku. I kočičí důchodci tohoto kočičího plemene jsou velmi hraví a pozitivní.
• Jejich temperament s ohledem na jejich starobylý původ je opravdu unikátní. Mimo jiné umí velmi dobře komunikovat s lidmi a různými náznaky umí dát najevo, co zrovna potřebuje.
• Hodí se k dětem, ale i k řadě dalších domácích zvířat. Snadno vyjde nejen s dalšími kočkami, ale i se psy.
• Její vzhled zaujme na první pohled. Jantarové nebo zelené oči a přírodně vypadající srst uchvátí každého.

Důvody, proč si NEpořizovat habešskou kočku

• Jde o energickou kočku, která potřebuje každodenní vybití. Pokud jí budete mít pouze v bytě, je třeba se jí každý den věnovat a hrou či výcvikem ji unavit. Pokud se bude nudit a nebude vybitá, váš nábytek patrně dlouho nepřežije.
• Má velmi ráda lidskou společnost a nese špatně delší samotu. Pokud trávíte mnoho času mimo domov, poohlédněte se raději po samostatnějším plemeni.
• Vysoká inteligence a sklon k dobrodružství, to jsou časté vlastnosti habešské kočky. Poměrně rychle se naučí otvírat různé skříně, poličky a vylezou na místa, která působí na lezení nemožně. Pokud zatouží po jídle, které necháte pod pokličkou v zavřené kuchyni, přijde na způsob, jak se k němu dostat.
• Ne že by návštěvy veteriny byly u tohoto plemene na denní bázi, nicméně má tendenci trpět různými záněty.
• Osobitá a svérázná, to je také habešská kočka. I když se cvičí o něco snadněji než mnoho jiných kočičích plemen, přesto je třeba brát při výcviku ohled na její momentální náladu. Pokud se rozhodne, že v daný moment spolupracovat nebude, tak s ní nehnete ani párem volů.
• Je náročná na pohyb, v případě pobytu kočky pouze v bytě je třeba počítat s hodně velkým množstvím prostoru na šplhání, velkých kočičích stromů a škrabadel. Habešská kočka tak není vhodná do menšího bytu, kde na podobné potřebné vybavení není prostor.

Historie habešské kočky

Habešská kočka patří mezi nejstarší známá kočičí plemena. Mezi její předky pravděpodobně patří divoká africká kočka z území dnešního Habeše, které se nacházelo na území dnešní Etiopie. V 60. letech 19. století se kočka dostala do Anglie, a to díky vojákům, kteří si jí domů vozili jako zajímavý suvenýr. V Anglii zpočátku nešlo o cílený chov těchto koček a začaly se pářit s tamními divokými kočkami. První oficiální záznamy o cíleném chovu habešské kočky pochází z roku 1896, až v roce 1929 vznikl první oficiální standard. Jako u mnoho jiných kočičích plemen do chovu těchto koček negativně zasáhly obě světové války. Po druhé světové válce zůstalo jen pár chovných jedinců. Až v 50. letech vzrostl zájem o habešské kočky a začaly se čím dál častěji objevovat jako oblíbení mazlíčci. V 70. letech došlo v chovu tohoto plemene v USA. V důsledku krize a nízkému počtu chovných jedinců došlo k výskytu různých genetických nemocí, a to především z důvodu častého příbuzenství jedinců. Mezi nejčastější problémy patřilo postižení obličejové části, zubů a dásní. Dnes je situace mnohem lepší a Habešanky jsou rozšířené v poměrně hojném počtu po celém světě.

Povaha habešské kočky

Aktivní a zvídavé a inteligentní zvíře, to je habešská kočka. Pokud toužíte po kočce, která bude trávit dny spaním v elegantní póze na polštáři, poohlédněte se raději po jiném plemeni. Zvědavost habešské kočky je velmi silná a bude nadšeně prozkoumávat každý, i ten nejmenší kout, domácnosti. Jejich láska k výškám je velmi silná, ocení tak velké množství škrabadel a stromů, po kterých se budou moc prohánět. Pokud jí neposkytnete oficiální možnost k chození po výškách, poradí si sama. Záclony, lampy, poličky… nic jí nezastaví. Jde o kontaktní a mazlivé plemeno.

Ráda si přijde pro pohlazení a bude vás patrně i vítat po vašem příchodu domů. Rády předou a budou se nadšeně držet ve vaší společnosti. Jejich africký původ jim do výnku dal odvahu a sebevědomí, nechybí ani touha po dobrodružství. Jako jedno z mála kočičích plemen habešské kočky nemívají problém s vodou a většinou se jí nebojí.

Vzhled habešské kočky

Habešská kočka na první pohled upoutá svým vzhledem, a to především zvláštním zbarvením. Tzv. ticking, charakteristická kresba habešské kočky, spočívá v unikátním zbarvení jednotlivých chlupů. Každý chlup má na sobě dva až tři proužky a střídají se světlé a tmavé barvy. Podobné zbarvení mají i divocí králíci. Ticking musí být co nejčistší, proužky a skvrny nejsou žádoucí. Špička chlpupů pak musí být vždy tmavší. Polštářky a zadní strana nohou jsou tmavší než zbytek srstí.

Mezi nejběžnější zbarvení patří divoká barva (ruddy) s teplým červenohnědým základem a černým tickingem. Další zbarvení je červenohdědé (sorrel), základ je červenohnědý, ticking je skořicový. Relativně málo se objevuje se i plavá barva (beige fawn). Základem je krémová barva s tmavě krémovým tickingem. Jedná se o zředěnou barvu sorrel. Občas se objevuje i modré zbarvení, které má v základu světle béžovo, ticking, polštářky a zadní nohy jsou ocelově modré, v tomto případě se jedná o zředěnou barvu ruddy. Stříbřité zbarvení je samostatnou skupinou, oficiálně není uznáno americkou organizací CFA. Základní zbarvení srsti je vždy stříbřitě bílé, ticking ale může mít více barev. Želvovinová, lila, červená, čokoládová a krémová se šlechtí v menším měřítku v Nizozemí a ve Velké Británii. Koťata se rodí s tmavou srstí, která postupně světlá. Konečné zbarvení se ustálí až v několika měsících věku kotěte.

Jde o středně velké plemeno s pružným a svalnatým tělem, které jim umožňuje snadné skákání a šplhání. Nohy jsou štíhlé a v kombinaci s malými tlapkami působí jemným dojmem. Hlava je široká a disponuje na první pohled nápadnou a mohutnou bradou s prohnutým profilem nosu. Uši jsou relativně velké, vybíhají do špičky a jsou nízko posazené. Uši nejsou na vnitřní straně ochlupené. Srst je jemná, krátká a těšně přiléhá k tělu. Dlouhá, hrubá srst je velkou chybou, neměla by se vyskytovat.

Habešská kočka v bodech

Velikost:

• 3-5 kg

Srst:

• Krátká, lesklá.

Zbarvení:

• Kresba srsti tzv. ticking. Zbarvení červené, hnědé, krémové, modré, plavé a stříbrné.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva