Lov a myslivost se psem: Jak a kde začít trénovat

Spojení psa a přírody je odedávna přirozené. Lovecký instinkt je v mnoha plemenech hluboce zakořeněn. Mnoho psů bylo po generace šlechtěno právě k práci v terénu, ať už šlo o dohledání zvěře, aportování z vody nebo z lesa, ale i stopování. V článku vás provedeme základními pravidly a zapeklitostmi týkající se výcviku a zkoušek, které umožňují těmto psům naplno rozvinout svůj potenciál, a to nejen při „ostrém“ lovu, ale i v rámci sportovních aktivit, které lov simulují.

Proč lovecký výcvik?

Mnohá plemena mají lovecké vlohy hluboko zakořeněné. Výcvik jim umožňuje tyto instinkty zdravě projevit a přináší jím smysluplnou aktivitu, která je nejen baví, ale i je úspěšně unaví, psychicky i fyzicky. Navíc jde o skvělou příležitost k posílení vzájemného vztahu mezi psem a jeho páníčkem.

Lovecká plemena a jejich specializace

Lovečtí psi se řadí do několika skupin, každá z nich se specializuje na určitý typ práce, respektive způsob lovu. Mezi nejznámější skupiny patří následující:

• Ohaři – výborně vyhledávají a vystavují zvěř. Typické je pro ně „zamrznutí“ (tzv. vystavení) v postoji při nalezení zvěře. Jde o instinktivní chování, kdy pes nalezne pach hledané zvěře a ztuhne v charakteristické poloze tak, aby lovci ukázal, kde se zvěř nachází. Pes kouká, respektive má čumák nasměrovaný do míst, odkud cítí zvěř. Skvěle se uplatní i ve sportech zaměřených na sebekontrolu a na pachové práce.
• Retrívři – patří mezi specialisty na aportování střelené zvěře, především z vody. Mají silné aportovací instinkty a milují práci s člověkem, je pro ně přirozená ochota ke spolupráci.
• Honiči – patří mezi nejlepší stopaře. Bez obtíží sledují i starší stopu a svou polohu reportují za pomoci hlasitého štěkotu. Jsou vytrvalí a mrštní a zvládnou i složitější terén.
• Slídiči – je pro ně přirozené pracovat v blízkosti střelce, skvěle vyhledávají zvěř v hustém porostu. Jsou velmi aktivní a obratní, snadno se protáhnou kdejakým roštím.
• Norníci – jde o nejmenší lovecké psy, kteří svou menší velikost kompenzují houževnatostí, odvahou a odolností. Jak název této skupiny lovců napovídá, specializují se na práci v noře. Tito psi jsou velmi odvážní a zpravidla i velmi samostatní, což má své výhody i nevýhody.

Mnoho schopností loveckých psů lze přenést i do jiných sportovních kynologických disciplín – například čichovou práci lze rozvíjet v noseworku, aportování v dogfrisbee nebo obedience.

Myslivost vs. sportovní lovecký výcvik

S loveckým psem se můžete věnovat nejen lovu, ale i řadě sportovních aktivit. Pokud se rozhodnete pro tradiční lovecký výcvik, můžete se rozhodnout mezi sportovním loveckým výcvikem a tradiční myslivostí. A jaký je v těchto disciplínách rozdíl? Myslivost je komplexní činnost, která zahrnuje péči o zvěř a její biotop, regulaci jejich stavů v souladu s ekosystémem, ochranou přírody a kulturní tradice spojené slovem. Lov je v tomto kontextu vnímán jako nástroj pro udržení rovnováhy v přírody nebo prevence škody způsobených zvěří.  Sportovní lov klade důraz na samotný lov jako formu rekreace, dodává dávku adrenalinu a osobní uspokojení. I při sportovním lovu je samozřejmostí etika a dodržování zákonů, primárním motivem ovšem nemusí být nutně péče o zvěř nebo ekosystém, ale například získání trofeje a splnění zkoušky.

Základy loveckého tréninku

Lovecký výcvik je poměrně specifický a vyžaduje nejen znalosti tréninku samotného, ale i znalosti fungování lesa a myslivosti. A to i v případě, že se rozhodnete pro sportovní lov. Pokud tedy s loveckým výcvikem začínáte, je vhodné vyhledat zkušeného trenéra nebo se připojit k místnímu loveckému klubu. Výcviku se lze věnovat několika způsoby, záleží pak na vás a na povaze vašeho psa, jaký typ výcviku vám bude vyhovovat. V současnosti se mnoho zasloužilých myslivců a spolků věnuje „tradičnímu“ výcviku, který ovšem mladší generace zpravidla považují za zastaralý. Jde často o metody založené na nátlaku, které u řady plemen vedou ke stresu, narušení důvěry mezi psem a páníčkem a často i k nežádoucímu chování. Mnoho chovatelů tak dnes využívá spíše moderní výcvikové metody založené na pozitivním posilování, které bývají efektivnější (pes není ve stresu a naučené cviky si lépe a dlouhodobě zafixuje) a pro většinu psů jde o přirozenější způsob výcviku.

Pozitivní vs. stará škola

Pozitivní výcvik používá odměny, psa motivuje a buduje důvěru mezi psem a pánem. Oproti tomu „tradiční“ metody často využívají tresty, křik a nátlak, které sice u řady psů vedou k rychlému výsledku, ale často za cenu poškození vztahu mezi člověkem a psem a snižuje se i často motivace psa k spolupráci a k práci samotné. Dnes i mnoho zkušených cvičitelů přechází k moderním výcvikovým metodám a dosahují skvělých výsledků.

Konkrétní lovecké disciplíny a přístupy k tréninku

• Aportování – v minulosti se aport vynucoval „nacpáním“ do tlamy dnes se klade důraz na to, aby měl pes k aportu pozitivní vztah. V psovi se buduje přirozená touha nosit předměty (tato touha je nejpřirozenější například u teriérů), pes se učí předmět samostatně držet, donášet a i odevzdat. Důležitá je trpělivost a pomoci si můžete klikrem a nějakou formou odměny (pamlsek či hračka).
• Čichová práce – na práci s čichem se klade důraz například u honičů. Trénuje se především sledování stopy i obecná pachová práce, například rozlišování pachů, práce s terénem a být v klidu při práci. Pracovat s čichem lze i u dalších disciplín, například u záchraniřiny nebo v noseworku.
• Práce ve vodě – práce ve vodě je často spojena s aportem vodního ptactva, je to tedy disciplína určena například retrívrům. Začíná se zpravidla seznámením s vodou na mělčině, kdy se formou hry pes postupně seznamuje s vodou. Postupně se přechází k hlubší vodě, učí se pes postupně nosit z vody aporty atd.
• Poslušnost – pes by při práci v terénu měl zvládat základní poslušnost, tedy pokyny typu „sedni“, „ke mně“ atd. Jde o povely, které pes musí zvládat nejen pro svou bezpečnost, aby vám v lese například neutekl, ale je potřeba je ovládat i pro různé zkoušky. Pes musí být dobře ovladatelný i mezi dalšími psy a v terénu, nejen samostatně v bytě, na zahradě nebo na oploceném cvičáku.

Lovecké zkoušky – prověření dovedností

Lovecké zkoušky ověří jak vrozené vlohy psa, tak i úroveň výcviku. U některých plemen jsou některé jednodušší zkoušky podmínkou k uchovnění, u jiných jsou sportovní výzvou a vylepšení formy psa.

Typy zkoušek a způsoby hodnocení

• Vlohy – v tomto případě nejde o klasickou zkoušku. V rámci vloh se prověřuje, zda má pes psychické i fyzické předpoklady pro lov a zda ho bude bavit. Na tuto „zkoušku“ zpravidla není nutné se důkladněji připravovat. Mít složené vlohy je zpravidla potřeba pro uchovnění u řady plemen.
• Podzimní zkoušky ohařů – jde o kompletní testy práce na poli, ve vodě, i v lese.
• Speciální zkoušky – jde o zkoušky zaměřené na konkrétní schopnosti u konkrétního plemene nebo skupiny psů (ohaři, norníci atd.). Zkoušky jsou zaměřené na vodní práce norování, barvářské zkoušky atd.
• Working testy retrívrů – jde o simulaci loveckých situací bez živé zvěře. K aportu se využívají tzv. dummy aporty.
• Příprava na zkoušky – trénink by měl probíhat v prostředí, které odpovídá reálným podmínkám zkoušek. Důležité je psa například seznámit se zvukem výstřelu. Pes by na výstřel neměl vůbec reagovat, nesmí plašit, začít bez povelu utíkat za kořistí atd. S tréninkem je třeba začínat postupně, aby si pes střelbu nespojil s negativním zážitkem a nebál se pak každého hlasitého zvuku. Pro mnoho psů, i těch loveckých, je střelba stresorem, ale řada z nich si na tento hlasitý zvuk zvykne o něco snadněji než například pastevečtí psi. Opět platí, že pokud patříte mezi začátečníky, je vhodné se domluvit se zkušeným trenérem, který vás provede nejen zvykáním psa na střelbu, ale i dalšími kroky k tomu, jak se s loveckým psem správně chovat v lese.

Etika a pravidla při loveckém výcviku

1. Respekt k přírodě

Lovecký výcvik by měl brát ohled na okolní přírodu a její ochranu. Měli byste tedy dodržovat základní pravidla, jako neplašit zvěř, necvičit v citlivých obdobích (například hnízdění). Cílem není zasahovat do ekosystému, ale harmonicky v něm existovat.

2. Spolupráce s myslivci a správnou honitby

Trénink v honitbě by měl probíhat vždy po domluvě s místními myslivci. Jejich znalosti místního terénu a znalost stavu zvířat může být pro úspěch zkoušky či lovu samotného cenným přínosem. Myslivci s vámi v ideálním případě budou sdílet harmonogram plánovaných honů, kde a kdy se drží bachyně s mladými, kde a kdy budou oni sami na číhané nebo kde jsou zrovna přemnožené kachny a jde tak o vhodné místo k tréninku. Dobré vztahy přináší oboustranné výhody – myslivci vám poradí, kde a kdy trénovat, a vy jim nebude komplikovat práci.

3. Bezpečnost při tréninku i při zkouškách

I pokud patříte mezi začátečníky, tak vás patrně nepřekvapí, že součástí řady tréninků i soutěží bývá střelba. Při použití střelné zbraně je tak třeba důsledně dodržovat pravidla bezpečnosti. Kromě zbraně je potřeba dávat pozor i na okolní terén a myslet na svou bezpečnost i bezpečnost psa. Nebezpečné mohou být různé díry ukryté za trsem trávy, nízko položené ostré větve, jedovaté rostliny, nebo i nečekané setkání s divokou zvěří.

4. Lovecký výcvik jako sportovní disciplína a zábava

Lovecký výcvik nemusí být pouze o myslivosti a ostrém lovu. Například dummy trénink nebo working testy nabízí aktivní zábavu pro psy všech plemen – nejen tradičních lovců. I populární plemena současnosti, jako goldendoodle nebo labradoodle, mají silné pracovní vlohy a nadšení pro aport. V tomto případě jde o křížence pudla se zlatým retrívrem nebo pudla a labradora, tedy křížence loveckých psů. Pro tyto psy je lovecký trénink nejen způsobem k fyzickému vybití, ale i skvělou mentální stimulací.

Lovecký výcvik nabízí nejen naplnění přirozených instinktů psa, ale i krásnou společnou aktivitu, která prohlubuje vzájemné porozumění. Ať už se rozhodnete složit zkoušky, nebo si jen zpestřit procházky aportováním, váš pes bude nadšený.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com