Tajemství psího čichu: Co všechno pes vyčmuchá

Věděli jste, že pes dokáže identifikovat pach člověka i po požáru nebo po několika měsících ve vodě? Psí čich je neuvěřitelně citlivý, a právě díky této schopnosti se psi stali neocenitelnými pomocníky nejen v běžném životě ale také v kriminalistice. Například výzkumy, které probíhaly na České zemědělské univerzitě (ČZÚ), ukazují, jak složitá a zároveň fascinující disciplína práce se psem může být – především pokud se jedná o identifikaci lidského pachu.

Každý člověk má svůj pachový „otisk“

Stejně jako má každý člověk jedinečné otisky prvků, má každý také svůj specifický pach. Tento „pachový podpis“ je pro psa rozpoznatelný a zapamatovatelný. Složení lidského pachu je ale extrémně složité – skládá se z mnoha složek a dodnes přesně nevíme, co všechno ho přesně tvoří. Právě tento faktor dělá práci se psy složitější, než když je pes trénován například na vyhledávání drog nebo výbušnin, kdy je psa možné „naučit“ na konkrétní chemickou látku.

Jak probíhal výzkum na ČZÚ

Na ČZÚ vzniklo v roce 2008 specializované pracoviště pro výzkum čichu psů, zaměřené na identifikaci lidského pachu. S experimenty se intenzivně začalo v roce 2010 ve spolupráci s Policií ČR. Do pokusů byly zařazeny feny německého ovčáka, a to z několika důvodů. Němečtí ovčáci patří mezi osvědčené psy v policejní praxi, dobře zvládají náročnější podmínky (např. pobyt v kotci bez každodenní práce).

Konkrétně feny byly zvoleny v počátcích výzkumu tak trochu náhodou – jako první pes se do výzkumu dostala právě fena a výzkumný tým se rozhodl držet se tohoto pohlaví i při výběru dalších psů z několika důvodů. Feny bývají o něco lépe ovladatelnější, což se hodilo především z toho důvodu, že se na experimentech podíleli i studenti fakulty, kteří neměli větší zkušenosti s odbornou manipulací se psy. Zapojením pouze fen do výzkumu se navíc předešlo interakcím mezi pohlavími v momentě, kdy feny hárali – výsledky experimentů by hárání mohlo ovlivnit právě u psů.

Výcvik jednoho psa trval i dva roky. Část fen v počátcích výzkumů měla již nějaké zkušenosti a výsledky v zásadě ověřovala, zatímco mladší se postupně učily. Lidský pach se odebíral na speciální savou látku zvanou Artex. Buď se odebral přímo z osoby, nese se „nasál“ z předmětu doličného, který byl do tkaniny zabalen. Následně pes porovnával vzorky ze „sklenic“ nebo vybíral správnou osobu ze skupiny lidí, kteří měli několik společných faktorů – pohlaví, věk, zaměstnání.

Například se v rámci experimentu „podezříval“ řezník, do výběru „podezřelých“ se zařadili další řezníci v podobném věku. Výběr podobných podezřelých je důležitý s ohledem na praxi. V případě, že by byl podezřelý u soudu opravdu řezník, mohla by obhajoba řezníka argumentovat tím, že pes tohoto člověka označil pouze proto, že dotyčný pracuje s masem a psa tento faktor zaujal. Pokud pes „pachatele“ ztotožnil mezi několika řezníky úspěšně, reagoval zjevně na jeho specifický pach.

 Co všechno lidský pach „přežije“?

Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, jak odolný lidský pach může být. Výzkumníci testovali nejrůznější scénáře, se kterými se může policie setkat – od zahození zbraně do vody až po požár. A výsledky překvapily i odborníky.

• Voda pach neodstraní – i po několika měsících ve stojaté nebo tekoucí vodě (testováno přímo v potoce) pes dokázal pach rozpoznat.
• Vysoké teploty – někteří psi byli schopni identifikovat pach z předmětu, který prošel žárem o teplotě až 1000 °C. Nejlepších výsledků ale dosahovali, pokud zkoumaný předmět prošel teplotou mezi 500-700 °C – vysokou teplotou se odstranili „nečistoty“ a pach se „zvýraznil“.
• Počasí – vítr, déšť, sníh i slunce, nebo i materiál předmětu, vše ovlivní to, zda a v jaké intenzitě se pach člověka na předmětu zachová. Předměty byly testovány ve spolupráci meteostanicí ČZÚ, kde se vedou přesné záznamy o aktuálním počasí, o intenzitě a délce srážek. I s různými venkovními podmínkami si trénovaný pes dokáže poradit a spolehlivě ztotožní předmět s člověkem podle pachu.

Pro účely neutralizace vlivu různých materiálů se místo nožů používaly kovové trubičky, protože materiály jako dřevo nebo kůže pach snadno absorbují a výsledek by mohl být zkreslený.

Když pes pomáhá odhalit pachatele

Získané poznatky z výzkumů z ČZÚ a dalších podobných z jiných pracovišť se dnes běžně využívají praxi. Při vyšetřování trestných činů může být podezřelému odebrán pach, který se pak porovnává se vzorky z místa činu. Pes vyčmuchá shodu – zpravidla nejde o jediný důkaz, ale má velkou váhu a může policii navést na správnou stopu. Podmínkou je precizní odběr vzorku nebo pečlivý výcvik psa.

I práce se psem je věda

Každý pes, i když jde o psy stejného plemene, má trochu jiný styl práce a dispozice pro něco jiné – každý ze psů si z pachu „vybere“ určité složky, které jsou pro psa nejvýraznější. Každý pes si může vybrat jinou složku pachu, než jeho „kolega“, s kterou se mu nejlépe pracuje. Experimenty se proto opakovaly jak se stejným psem, následně se ověřovaly dalšími psy. I když všichni psi prošly téměř stejným výcvikem, ty nejnáročnější experimenty zvládli jen ti nejšikovnější z nich. Ti ostatní ovšem také levou zadní zvládali běžné či středně náročné úkoly.

Každý ze psů může mít i v pachových pracích specifický talent na konkrétní úkoly. Jeden z nejnáročnějších experimentů, který se občas objeví i v policejní praxi, je rozlišení několik osob po sobě. V těchto experimentech pes nejdříve očichá „vzorek“ a následně ze skupinky lidí vybere tu správnou. Pak očichá další vzorek a ze stejné skupinky lidí vybírá opět správnou osobu. Ve skupince se ovšem nachází i první identifikovaná osoba a pes ji v „druhém kole“ musí ignorovat. Pro psa tento faktor může být velmi matoucí a zpravidla tento typ experimentu zvládají jen ti nejlepší z nich.

Používání vrozeného skvělého čichu je sice pro psa přirozená, přesto jde o velmi náročnou práci. Už 30 minut testování může psa fyzicky i mentálně unavit. Psovod musí být jak při tréninku, tak v praxi klidný a nesmí na psa přenášet stres, jinak se mohou objevovat zbytečné chyby.

Jak vypadá výzkum v praxi?

Za každým experimentem tohoto typu, bez ohledu na pracoviště, stojí desítky hodin příprav – návrh metodiky, získávání dobrovolníků (zpravidla se využívalo i 150 osob pro jeden experiment), odběr „reálných“ i „klamných“ vzorků zajištění podmínek testování, evidence výsledků a následná publikace. Práce výzkumníků tedy zdaleka není jen o „čmuchání a hraní si se psy“, ale o vědecké práci, která se neobejde bez důkladné organizace a dlouhodobého plánování.

I když o lidském pachu stále víme poměrně málo, víme jedno – psi mají schopnosti, které nám mohou zásadně pomoci. Jejich čenich je skvělým nástrojem, který v citlivém a pečlivém výcviku a s odpovídajícím vedením dokáže opravdu zázraky. Ať už jde o pomoc policii, nebo „jen“ o nalezení ztraceného člověka, pes není jen společník, ale i detektiv na čtyřech tlapkách.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com