
Jak mluvit a žít s hluchou kočkou
Život s hluchou kočkou se může zdát na první pohled jako velká výzva, přesto realita bývá velmi jednoduchá, a mnohdy i velmi obohacující. Problémy se sluchem a hluchota nemusí být překážkou k plnohodnotnému a šťastnému životu vaší kočky.
Mezi lidmi přetrvává řada mýtů, například že kočka s nějakým handicapem je nešťastná. Konkrétně u hluchých koček se často traduje, že jsou od přírody plaché, nevycvičitelné nebo že mohou trpět depresemi. Je třeba si uvědomit, že zvířata, včetně koček, uvažují jinak než lidé a různorodé handicapy neberou jako tragédii. Kočka tak nebere ztrátu sluchu jako problém, ostatní smysly jí umožní se adaptovat a tento handicap se může téměř eliminovat. V článku vám představíme několik praktických tipů a rad, jak s hluchou kočkou efektivně komunikovat. Kočce lze pomoci s orientací v prostoru, natrénovat s ní odlišnou formu komunikace s ohledem na její handicap a jak jí uzpůsobit domov. V článku si i povíme, jak na kočce poznáme, že začíná mít problémy se sluchem a představíme si nejčastější důvody ztráty sluchu.
Proč kočka neslyší?
Hluchota u koček může mít řadu příčin. Existuje řada důvodů, proč kočka může o sluch přijít časem, ale stát se může i to, že se kočka bez sluchu již narodí.
- Vrozená hluchota – nejčastěji se s vrozenou hluchotou setkáváme u bílých koček, zejména těch s modrýma očima. Celobílá srst není pro kočku přirozená a pokud se taková kočka narodí, jde zpravidla o genetickou mutaci, která je často spojena i s vadou ve vnitřním uchu. Tyto kočky se mohou narodit zcela hluché, nebo slyší jen částečně. Obtíže se sluchem se mohou také objevit v důsledku poruch vývoje během březosti.
- Získaná hluchota – některé kočky o sluch přicházejí v průběhu života, a to z různých důvodů. Mezi časté příčiny patří degenerativní změny ve sluchovém aparátu způsobené stářím. Obtíže se sluchem mohou vyvolat i infekce a nemoci, například neléčené záněty středního ucha mohou vést k trvalému poškození sluchu. Různorodé úrazy hlavy, například otřes mozku, mohou také vést k problémům se sluchem. Léky nebo toxiny (např. aminoglykosidová antibiotika) mohou v krajním případě poškodit sluchový nerv.
Přístup ke kočce s ohledem na příčinu ztráty sluchu
Kočky vnímají svět kolem sebe lehce odlišně pokud se bez sluchu nebo s jeho zbytky narodí a trochu odlišně ho vnímají, pokud o sluch přijdou až v dospělosti. Koťata a mladé kočky vlastně vůbec netuší, že mají nějaký handicap, je pro ně přirozené se po světě pohybovat bez sluchu. Dospělé kočky pak ztrátu sluchu vnímají, přeci jen byly zvyklé svět kolem sebe vnímat všemi smysly. U dospělé / staré kočky je tak třeba naučit sám sebe lehce odlišný přístup ke kočce, je potřeba obrnit se trpělivostí a naučit se nové vzorce chování, na které jste byli zvyklí vy, i vaše kočka.
Jak hluchota ovlivňuje kočičí život
- Omezené vnímání okolního světa – hluché kočky neslyší varovné zvuky, například blížící se auta, ostatní zvířata nebo lidské hlasy. Mohou mít také problémy najít konkrétního člověka nebo hračku, nemají totiž akustické vodítko, kde se daný člověk/věc zrovna nachází.
- Rozdíly mezi venkovní a domácí kočkou – zatímco domácí kočka je ve známém a poměrně bezpečném prostředí, venkovní život pro hluchou kočku představuje velké riziko. Pokud si pořizujete mladou kočku, která již neslyší, ven ji nepouštějte (leda s vaším doprovodem na vodítku). Pokud vaše venkovní kočka přijde o sluch časem, je ideální jí adaptovat na pobyt v bytě/domě. Kočka bez sluchu na venkovní hrozby nedokáže adekvátně reagovat (například na psa, který se na ní rozběhne nebo na projíždějící auto) a kočka by po totální ztrátě sluchu venku dlouho nepřežila.
- Psychologický dopad – i když kočka přijde o sluch v dospělosti, tak jí to na rozdíl od lidí nijak dramaticky nezasáhne po psychické stránce. I ona samozřejmě tuto změnu vnímá a na novou situaci se musí adaptovat. Tato změna kočku ovšem nijak netrápí, situaci se postupně přizpůsobí za pomoci dalších smyslů. Kočce při ztrátě sluchu pomůže zrak, čich i hmat. Mnoho majitelů hluchých holek uvádí, že jejich mazlíčci jsou stejně zvědaví, hraví a přítulní jako slyšící kočky.
Trénink a komunikace s hluchou kočkou
Při tréninku kočky lze, stejně jako u psů, využít triky tzv. pozitivního posilování. Základem tréninku by mělo být odměňování žádoucího chování. Kočku můžete motivovat pamlsky, pohlazením nebo oblíbenou hračkou. Micky dobře reagují i na různá gesta a signály. Chlupáč se snadno na konkrétní gesta naučí, je ovšem potřeba používat je konzistentně. Můžete si vytvořit znakový jazyk pro kočku, například mávnutím můžete svou chlupatou společnici přivolat k sobě, ukázaní prstem dolů může znamenat sedni. Někteří kočičí majitelé využívají například baterku (většinou za tmy), kdy kupříkladu bliknutím můžete kočku přivolat.
Mnoho koček reaguje na vibrace. Sáhnout můžete po vibrační podložce, upozornit na sebe můžete dupnutím na podlahu nebo poklepání na nábytek, na kterém kočka leží. Tímto způsobem můžete kočku upozornit na to, že se něco děje. Kočky vibrace vnímají velmi dobře, především tlapkami. Oslovení můžete nahradit jemným dotykem kočky, například jemným pohlazením.
Buďte opatrní, ať kočku nepolekáte – na kočku ideálně nesahejte zezadu. Kočky mají skvělý čich, který lze využít i při komunikaci s nimi. Pomoci mohou například feromonové spreje, za pomoci, kterých vyznačíte místnosti a prostory, v kterých se kočka smí či nesmí pohybovat. Nejen ke hrám, ale i k poznačení místností nebo škrabadel můžete použít kočičí bylinky, sáhnout můžete po šantě kočičí nebo kozlíku lékařském.
Specifické tréninkové techniky
- Target training – jde o populární výcvikovou techniku, kdy se kočka učí následovat vizuální cíl, například tyčku s barevným koncem.
- Vizuální klikr – klikr patří mezi další populární tréninkové techniky, kdy zvířeti potvrdíte správné splnění povelu za pomoci zvuku. Místo zvuku můžete cvik potvrdit něčím vizuálním, například bliknutím.
- Přivolání světlem – kočku můžete přivolat například bliknutím baterky nebo laserovým ukazovátkem. Když kočku po jejím příchodu odměníte dobrotu nebo oblíbenou hračkou, máte úspěch zaručen.
Úprava prostředí – kočce poskytněte stabilní, bezpečné a přehledné prostředí. Po ztrátě sluchu u kočky, pokud možno minimálně měňte rozmístění nábytku nebo různé každodenní rituály. Kočka se bude cítit o něco bezpečněji a jistěji, pokud se bude moci spolehnout na čas, kdy pravidelně vstáváte nebo kde najde svůj oblíbený pelíšek.
Každodenní život s hluchou kočkou
Důležité je dbát na bezpečnost. Zabezpečte okna a balkon tak, aby kočka nemohla vyskočit či vypadnout ven. I kdyby se jí dařilo ven dostat z domu / bytu bezpečnou cestou, venku jí díky tomuto handicapu hrozí nebezpečí. Buďte opatrní při otevírání dveří od bytu, aby kočka neprokličkovala ven. Zvažte označení kočky, ideálně na obojek kočky připevněte cedulku se jménem kočky a informací, že zvíře neslyší. Toto označení by kočka ideálně měla mít, pokud se občas ven dostane (ať již pod kontrolou majitele nebo když hrozí, že ven občas uteče). Pokud pak kočku odchytne někdo ze sousedů, bude nejen vědět kam jí vrátit (na obojku by mělo ideálně být i telefonní číslo).
I handicapované kočky jsou aktivní a rády si hrají. Kočky často ocení asistenci člověka při hrách a využít tak můžete různé hračky. Pro hluchou kočku využijete například laserová ukazovátka nebo peříčkové hračky. Kočkám bez sluchu se o něco zbystří ostatní smysly, ocení tak i hračky, které disponují pro zajímavou vůní. Mnoho hraček je vyplněno šantou kočičí nebo kozlíkem. Kočky na tuto vůni reagují a s hračkou se dostatečně vydovádí.
Pravidelně kočce kontrolujte zrak a čich, ty jsou pro hluchou kočku ještě o trošku důležitější než pro zdravou. Při pravidelných veterinárních prohlídkách nechte tyto smysly zkontrolovat, můžete tak snadněji předejít případným dalším problémům.
Hluchá kočka rozhodně není ze své situace nešťastná, zpravidla svůj handicap vůbec nevnímá. Při správném přístupu bude kočka žít plnohodnotný život a své situaci se bez obtíží vyrovná. Důležité je být trpělivý, důsledný a ochotný s kočkou pracovat a učit se. Kočka vám vaší péči vrátí svým respektem a láskou.
Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com